Budova německého parlamentu vs. stará mapa země s horou Meru uprostřed. Po stranách jsou slunce a měsíc.

K simulačnímu toroidnímu poli zřejmě patří jakési vrstvy do kterých nemáme přístup ale měl by v nich prý být život. Náznaky těchto vrstev se objevují například v židovské kabale, islámu a buddhistické kosmologii. Všechny modely mají společné to, že svět je vytvářen z centra. V centru obvykle stojí hora strom pařez pyramida či věž. V pohádkách se objevuje jako motiv hradu, který obývá temný mág nebo je nějak zakletý.

Černé slunce v mezoamerické mytologii:

"Pro Mexičany existovala dvě slunce, mladé Denní slunce a prastaré Slunce, Temné slunce. Někteří badatelé považují mytologické Černé slunce za prastarý ženský původ všeho, je to hrobka i lůno. Takto je to jednota, která jednotně integruje nevědomí, smrt, a přesto očekávání plodnosti.

Aztékové spojovali průchod Černého slunce na jeho noční cestě podsvětím s obrazem motýla. Motýl je zase archetypálním symbolem transcendentní duše, transformace a mystického znovuzrození, přičemž se projevuje také v postavě děsivé bohyně země Itzpapalotl, "obsidiánového motýla", který požíral lidi během zatmění Slunce, zatímco aztécké podsvětí bylo věčným příbytkem duší. Podle Codexu Rios se podsvětí skládalo z devíti vrstev. První úrovní byl zemský povrch, který měl také vchod neboli tvář obrovské ropuchy, která požírala mrtvé a umožňovala přístup do dalších osmi nižších úrovní. "

Dům U Černého slunce na Starém Městě v Praze v Celetné ulici čp. 556/I a plot na ulici Tržiště.