Tak nějak. 😀 Bez skal dole, celé v červené cihle a mnohem vyšší.

Pokud si chce někdo přečíst nějaké překlady od Martina vrijlanda, otevřte si odkaz níže. Netvrdím že všemu věřím a že je to 100% pravda ale je to v téhle době jeden z nejzajímavějších zdrojů. https://t.me/+pjjrm_8FlXUwZDhk

Zdůrazňuju, že pokud se jednou projeví, že okolí plazmového dómu vypadá takhle, je jasné, že jsme nebyli vpuštěni do originálního stvoření, ale jen do rozlehlejší simulace založené na neopravitelně zničených zbytcích originálu. Systém dal obrovské úsilí do toho, aby nám v krajině běžně se vyskytující pozůstatky plazmou upečené architektury prodal jako přírodu. U dnešních falešných opozičníků stále existuje snaha vydávat tyhle zbytky za pozůstatky obřích stromů hub obrů atd. I když ne každý musí být nutně agent, stejně opakuje informace, které byly záměrně vymyšleny, aby nás svedly z cesty.

Klíč není v tom udělat si z říše divů domov a nemá význam v něm hledat logiku. Wonderland je naplněn nesmysly a všichni jeho obyvatelé jsou šílení, takže tě ani nemůžou nasměrovat na správnou cestu, jak se z něj dostat pryč. Alenka se probudí, jenom když zjistí, že spí. 🙂

Všechno to začalo tak neuvěřitelně krásně. Hrající si duše putující vesmírem a potkávající něco dosud neznámého, co se zdálo tak neuvěřitelně fascinující. Byla to hra! Říkejme té hře třeba ráj. Ve hře dostala duše avatara, biologické tělo, kterému říkáme člověk. Pozoruhodné však bylo, že si musela vybrat mezi mužskou a ženskou verzí. To byla hra, ale poprvé se duše dozvěděla o dualitě. Člověk žil v nádherném světě, kde bylo vše stejně krásné a fascinující. Tolik toho bylo možné objevit, zažít a prožít! Tvůrce hry udělal opravdu všechno pro to, aby byla tak okouzlující, ba přímo kouzelná, že si v ní duše chtěla hrát.

Nikdy předtím duše nic takového nezažila. To tělo s těmi smysly, příroda se všemi těmi rostlinami, zvířaty, krajinami, ročními obdobími, vjemy zážitky ?n, další a další lidé, v nichž duše poznávala jiné duše. Hráli spolu hru a užívali si ji. Hra představila heslo "čím více duší, tím více radosti" a způsob, jak tomu dát ruce a nohy. Sex! Vznikala nová těla a hry se mohlo účastnit více duší. Ráj se stále více zalidňoval a lidé vytvářeli společenství, která hrála hru společně v naprosté harmonii.

Po nádherném životě plném růstu a rozvoje v rámci hry tělo zemřelo, načež měla duše další možnost pokračovat ve hře. Znovuzrození! To pokračovalo dál a dál, jak se zvyšoval počet duší, které hrály spolu. Stále více duší chtělo tuto fantastickou hru hrát také. Měla obrovský úspěch. Tvůrce byl spokojen. Tvůrce pomalu, ale jistě přidával do hry nové aspekty. Nazýval je výzvami. Byly to vlastně charakterové vlastnosti tvůrce. Ne zrovna příjemné, nebo vlastně docela ošklivé a protivné vlastnosti. Každopádně si duše myslela, že by to šlo. Koneckonců, byla to jen hra.

Stvořitel zavedl výzvy tím, že donutil lidi přemýšlet a naplnil myšlení novými částmi hry. Z myšlenek se tak stala slova, ze slov zvuky, ze zvuků vibrace, z vibrací energie, energie zářily a z této záře se stalo světlo, které vnímali. Lidé si tak v rámci hry vytvořili nový svět s přidanými částmi stvořitele. Výzvy byly stále četnější a větší, jak se duše nechávala stále více vtahovat do hry. Tak daleko, že se začala stále více ztotožňovat s rolí člověka, kterou hrála. Duše zapomněla, čím vlastně je, duší hrající hru stvořitele.

Přesto duše po tolika znovuzrozeních věřila, že se účastní hry zvané ráj. Z onoho původního rajského stavu hry zbylo jen málo, uvědomovala si duše, ale ten se natolik prolnul s rolí člověka, že jej prožívala nanejvýš jako vzpomínku a touhu. Hra se nikdy nevrátí do onoho původního stavu, ale duše se ztratila ve ztotožnění s rolí člověka, který stále věřil, že hru lze stále "vyhrát" tím, že udělá "dobrou" nebo "správnou" věc. To byla velká iluze, která se nikdy nestane skutečností.

Tvůrce hry určuje její pravidla a duše ji udržují v chodu tím, že v ní pokračují. Tím, že jí dávají svou energii. Energií, která je nejsilnější, když jejich avataři hrají hru ve strachu. To je to, co nyní můžeme ve hře vidět. Pomalu se v ní všechno začalo zakládat na strachu. Strach z nedostatku, vyloučení, smrti, války, hladu, nemocí, dluhů, zničení, nedostatečnosti, ztráty ...

Duše s touto hrou skončila a je v procesu vystupování z ní. Aby to mohla udělat, musela se osoba, která ji hraje, nejprve probudit. Nyní už je duše připravena udělat totéž. Je to velké odpoutání se a rozloučení se s mnoha a mnoha iluzemi, které se ve hře vytvořily. Nyní se připravuje na návrat do vesmíru, v němž hra zůstává pouze jako zkušenost. Duše může uvažovat o tom, jak bude postupovat dál. Pokračovat dál, nebo se snažit zbavit tvůrce možnosti udržovat duše déle uvězněné ve hře.

Alespoň jedna duše byla probuzena. Proto mnoho, ne-li všechny duše mohou následovat ... Martin Vrijland