https://youtu.be/Sb5aq5HcS1A?si=j6fUnYv_A5Ab6ZJt tématicky.

U hudby nejde jenom o nedostatek nových podnětů a vyčerpání nápadů, ale taky o každoroční snižování laťky kvality, rozmanitosti zvuků a hloubky nahrávek. To všechno dospělo k naprosté sterilitě, zejména v populární hudbě. Každý invert bez talentu může nazpívat falešně idiotský text do beatu, který se skládá jenom ze syntetických bicích a basové linky. Tím nechci říct, že minimalistická hudba je nutně špatná, ale možná originalita se vyčerpala i v rámci minimalismu. Pokud velký label propaguje sebepitomější skladbu, dostane se do rádií a má zaručený úspěch. Hitem se stane téměř cokoliv, protože stádo bylo dokonale vycvičeno.

"Proč je moderní hudba tak strašná". Fajn shrnutí.

Předpokládám, že zmínění inverti, kteří prý skládají většinu hitů pro největší popové hvězdy, jsou jen jedni z mnoha herců, kteří mají zakrývat, že to všechno už dávno skládají počítačové algorytmy. 🙂

Jaromír Rašín: Sláva strojů a měst:

"Obyvatelé ulic vidí kvetoucí třešně jen jako kulisu divadla nebo na plátně stínohry. Nevědí, jak chutná čerstvý vzduch, a jejich ovoce uzrává jim v ztuchlých sklepích. Jejich život je zoufalý a smutný. Ztroskotali se v přírodě. Byli vyděděni. Aby nepropadli šílenství a navzájem se nepobili, utěšují jeden druhého a jeden na druhého křičí, aby zapomněl, že je v poušti. Jedni připravují jídlo, druzí jedí a jiní k tomu hrají. Nikde není tolik činoher, zpěvoher a stínoher jako v městě. Nikde není tolik hudby a zpěvu. Tisíce lidí se tísní v podzemních jamách, kam slunce nikdy nezasvítí, a sta jiných jim k tomu horlivě hraje a troubí, aby zahnali jejich myšlenky a zabránili probuzení jejich duše. Nikde není tolik výčepů, hostinců, vináren, kaváren a barů, nikde není tolik cukráren, čítáren, kuřáren, obrazáren a tančíren jako v městě. ‚Bavte nás, bavte nás,‘ volají obyvatelé ulic. ‚Bavte nás, nebo zešílíme hrůzou z naší samoty. Dáme vám vše, co máme, ale bavte nás. Dejte nám ilusi zdraví a ilusi krásy a ilusi souzvuku. Dejte nám papírové kulisy a plátna, dejte nám alkohol a nikotin, zabte v nás vědomí, že jsou pole a lesy, zabte v nás myšlenku, že je Bůh. Sílíme touhou po životě a jsme v zemi, kde života není. Sílíme touhou a chceme tančit. Dejte nám tančit a vířit, abychom klesli s krvavou pěnou na rtech a neprobudili se k životu. Naše práce je trýzní a nepovznáší nás. Překonali jsme dálky, ale vzdálili jsme se od života. Nemůžeme otevříti okno, nemůžeme vydychnouti, nemůžeme ruce zmozoliti užitečnou prací. Zvolili jsme papírové tretky a cetky a k papírovým tretkám a cetkám vychováváme své dítky. Naši vnukové už vůbec nebudou vědět, jak voní země. Bavte nás, nebo zešílíme,‘ volají obyvatelé ulic a točí se v kolotoči města. A jiní, přivábeni jejich křikem, přicházejí, aby je bavili nebo se točili s nimi. V městě není potřebí míti bohatství v duši, neboť všechno bohatství je v ulicích a ve výkladních skříních. A nikdo se neobrací do sebe, nýbrž volá a touží, aby mohl vyjíti ze sebe a vzdáliti se co nejdále. Krása je v člověku, láska v srdci a štěstí v duši. Království boží je v nás. Proto obyvatelé ulic neznají ani krásy, ani lásky, ani štěstí. Děláme práci užitečnou, viďte, přisvědčte nám. Rychle nám přisvědčte, neboť bychom nesnesli, abyste se domnívali, že náš život od kolébky až k hrobu je zbytečný a nicotný.‘ Tak volají. ‚Děláme mínění lidu, chválíme mínění lidu, opravujeme mínění lidu a potíráme mínění lidu. Vyrábíme duševní zákusky k ranní kávě, vyrábíme gumové podpatky, aby se v nich hezky chodilo po dlažbě, kupujeme a prodáváme tisíce věcí, které zachraňují člověka, neboť mu nedovolují, aby se probudil z omámení kulturou. Žijeme a bavíme se. Žijeme a bavíme jiné. Žijeme a jezdíme, hrajeme a tančíme, hodnotíme, třídíme, kácíme, spravujeme, reprodukujeme, vysíláme, přijímáme, měníme, soudíme, dodáváme, vaříme, plichtíme, mícháme, uzdravujeme, křičíme, voláme a hádáme se. Viďte, že práce naše je důležitá. Opravili jsme přírodu, předčili jsme ji: příroda dala lidem k pití vodu, my jim v svých městech vaříme pivo. Příroda dala lidem noc, my ji proměňujeme v den. Příroda dala člověku duši, která se bojí Boha, my ji proměňujeme v tělo, které je nebojácné.‘ A jiní volají: ‚My chceme chléb, my chceme maso!‘ a živí se mrtvolami."

Antirasistická pizza. Typicky německý přístup. 🤣 U nás naprosto k smíchu ale Němci mají specifický programing.

Každá " země " je takový chlívek, kde žijí trochu jinak špinavé prasata. Parazit tu špínu sleduje a na základě ní pak dělá akce jako války revoluce atd. Prostě, když vidí, že součet vědomí jednotlivců je na úrovni, která jim dovolí naplánovat třeba válku s někým, tak do toho jdou. Inverti jsou nástroje mimo všechny škatulky a příslušnost k nálepkám buďto předstírají, nebo jsou možná někteří z nich moc tupí na to, aby je napadlo zpochybnit je.

Například Rusko vs Ukrajina. Neexistují žádní rusové ani ukrajinci takže konflikt je nesmysl. Existujou pouze živé duše v zajetí naprogramování mezi bezduchými postavami. Rozdíly dělá jen víra v myšlenkové koncepty a AI parazit který má o tomhle přehled dokáže manipulovat spící. Je jenom vnímání a zbytek je iluze.

Pravá nebo levá? Obě jsou namalované. 🙂

Měsíc je obrazem lidské mysli a emocí a jeho fáze odrážejí naše různé nálady. Když vidíme půlměsíc, připomínající "ďáblovy rohy" na temeni hlavy, symbolizuje to emoce, které přebírají vládu nad životem člověka a uvězňují ho v jeho nižší, tělesné mysli (zvířecí já / peklo). Naopak v alchymistickém umění zobrazujícím člověka stojícího na vrcholu měsíce symbolizuje ovládnutí našich emocí a znázorňuje triumf jedince při ovládání a překonávání svých emocionálních pudů (nebe).

S tím jak se bude čistit podvědomí živých bytostí, bude narůstat polární záře která je pupeční šňůrou duše v téhle simulaci. Jsme neoddělitelně spojení se světem který nás odráží a proto musí přijít každá změna zevnitř nás. Nikdy z venku.

Skladba z filmu Sněhurka 2012 s titulky. Pokusil jsem se i o nějaké vysvětlivky...

https://youtu.be/8ADI5CrpWvY?si=wNKJjXt3QFMwZjVW Výborný kanál