Jim Morrison a jeho pozdější životní role Rush Limbaugh. Žijeme v realitě založené na hercích.

Bylo klidné odpoledne, po skalách se míhaly sluneční paprsky a mraky se líně ploužily po obloze na západ. Černé šaty lady Eveltové kontrastovaly s bledými sutinami Kolosea. Všechno si prohlížela a zlatou špičkou deštníku ukazovala na detaily svému zachmuřenému manželovi s monoklem a knírkem, kterému pod tmavým kloboukem jiskřily modré oči. Jak by mohli těžit z ruin, aniž by odhalili jejich skutečnou funkci? Navrhl několik možností, které ona s arogantně pozvednutým obočím odmítla. Pozorně si prohlédla červené cihly, hluboké stopy vlhkosti, mech, který zbyl po suti, vysoké zdi korunované elegantními oblouky. Co kdybychom si vymysleli, že tohle byla římská aréna pro gladiátory a centuriony? Manžel se váhavě zamračil. Lvi požírající křesťany by byli napínavější, zabručel. Uhladila si krajku na šatech a zašeptala. Takže je rozhodnuto. Pojďme, je čas na čaj. Šampaňské by bylo vhodnější, řekl nyní sebevědomý manžel.
© MR