https://youtu.be/dERmrf48qe4?si=lwtYOPDguRccaalc 💪 💀

https://youtu.be/TExjaZjtdcI?si=NMe0tx158UaQ9eZ5 Celebrity jsou variace. Různé deriváty jednoho původního charakteru používané jako potřebné postavy v příběhu světa.

https://youtu.be/qg6IjF4Tsa8?si=71nOzXRzEKYRIRLU "udělal ze mě ženu" Joe Henry=JH 😁

Pravda vs. společnost:
Pravda sice umožňuje správná rozhodnutí a orientaci ve světě, ale z praktického (psychologického) hlediska platí že lidé obvykle nežijí podle pravdy, ale podle toho, co je pro ně pohodlné, známé, všeobecně uznávané nebo emocionálně přijatelné. Tedy na pravdě sice záleží ale rozhoduje pouze to, co je vnímané jako pravda nebo co rezonuje s vnitřním světem člověka. Jelikož člověk je tvor velice předvídatelný, dá se říct že v kontaktu z nějakou nepříjemnou pravdou bude zhruba platit že:

60–70 % lidí pravdu ignoruje nebo popře, pokud se nehodí do jejich světového názoru.
Asi 20–30 % lidí ji pasivně přijme, ale nijak aktivně nereaguje.
Pouze 5–10 % ji přijme a jedná podle ní.

V dnešní době je také velice podstatný fenomén že mnoho lidí zachází s pravdou jako se zábavným obsahem – jako s informační kuriozitou, ne jako s něčím, co by mělo vést k proměně života nebo hodnot. Zajímavá pravda je tedy něco jako spotřební zboží. Lidé přestávají hledat pravdu jako nástroj k pochopení světa, a spíš ji konzumují jako součást informačního dopaminového fastfoodu – jako něco, co má pobavit, překvapit, rozčílit… ale ne změnit. Vidíš video, přečteš titulek, zaujme tě to... a za minutu už scrolluješ dál. Pravda tedy může být „lajknutá“, „sdílená“, možná i krátce okomentovaná – ale ne absorbovaná. I šokující nebo hluboká má životnost několika sekund, pokud není spojena s osobní zkušeností nebo osobním emočním dopadem. Pokud informace neohrožuje bezprostřední přežití, mozek ji většinou odloží jako nepotřebnou. Při neustálém přívalu „pravd“ a „šokujících odhalení“ dojde k otupění emoční reakce. Vše se stává jedním nekončícím proudem dat bez váhy. V moderním světě se pravda nestává událostí, ale obsahem. Místo aby měnila život, přidává se do proudící řeky dalších informací, názorů, memů, zpráv, podnětů. Stává se jednou z mnoha možností“, které mohu přijmout nebo ignorovat.

Dnešní cyklus vnímání pravdy vypadá takto:
Zjevení: „Wow! To je hluboké…“
Sdílení: „Musím to poslat ostatním.“
Zapomnění: „Co jsem to včera četl?“

Kultura útěkářství a znecitlivění:
Konzum, zábava, sociální sítě, workoholismus, esoterika – to všechno jsou cesty, jak se od pravdy odpojit. Lidé byli naučeni , že jejich jednotlivé činy nemají význam, že „svět je nastaven tak, jak je“ a že pravda sama nic nezmění, pokud s ní systém nepočítá. Pravda se stává něčím, čím se zabývají „intelektuálové“ nebo „šílenci“, ale ne běžný člověk. Běžní lidé se stahují do svých mikrosvětů (rodina, práce, rutina), kde si chrání iluzi stability. Výsledkem je společnost, která ví, ale nekoná. Má přístup ke všemu, ale je paralyzovaná. Po opakovaném zažití toho, že „stejně se nic nezmění“ (např. volby, protesty, snaha o změnu), se jejich mozek přepne do režimu „Nemá cenu se snažit. Žiju si svůj relativně pohodlný malý svět.“