Ide o to, že realita nie je pevná, ale variabilná a prepísateľná. Nie sme v stabilnom svete, kde minulosť je nemenná, budúcnosť otvorená a príčina vedie k následku. Sme vo virtuálnej vrstvenej simulácii, kde sa udalosti, osoby a objekty môžu spätne upravovať, akoby niekto prepísal „uloženú hru“ – ale nie všetci dostanú aktualizáciu rovnako.

Tento jav sa volá retrokauzálny prepis: minulosť sa zmení tak, že celý nový záznam sa tvári, že platí už celé roky. Ale niektorí ľudia si pamätajú predchádzajúcu verziu, a tá nesedí s tým, čo sa im tvrdí teraz.

Mandela efekt je názov pre to, keď si väčší počet ľudí pamätá udalosť, ktorá podľa aktuálnej reality „nikdy nebola“. No nejde o mylnú spomienku, ale o to, že realita bola nahradená inou verziou – niekedy len v malých detailoch, inokedy zásadne. A takýto zásah môže byť lokálny alebo globálny, vedomý alebo automatický.

Z toho vyplýva, že čas nie je lineárny – to znamená, že nie je jedna čiara z minulosti do budúcnosti. Skôr sa podobá na prúžky alebo vrstvy, ktoré sa dajú preskočiť, prehodiť, upraviť. A kauzalita neplatí absolútne, pretože keď zmeníš minulosť, musí sa zmeniť aj to, čo z nej logicky vyplynulo – ale ľudia, ktorí si ju pamätajú inak, ostávajú ako výnimka, akoby mimo systémovej synchronizácie.

Preto je tento prípad dôležitý – nejde o náhodu, ale o dôkaz, že svet, v ktorom žijeme, nie je „fyzický“ v klasickom zmysle, ale spravovaný systém, ktorý má kapacitu upravovať svoju vlastnú históriu, ale občas to zlyhá, alebo si to niekto všimne.

V tomto systéme, kde sa realita spätne mení a záznamy sa aktualizujú ako softvérové dáta, je dlhodobá pamäť výnimočná schopnosť – niečo ako „nezávislé úložisko“, ktoré nebolo prepísané spolu so zvyškom systému.

Väčšina ľudí si nevie udržať pevnú pamäť, pretože sú napojení na kolektívny tok, ktorý sa automaticky synchronizuje s novou verziou reality a navyše aktívne odmietajú čokoľvek, čo ho narúša, pretože uznanie, že realita nie je pevná, by v nich zničilo ilúziu bezpečia, kontinuity a kontroly. Keď sa niečo zmení, ich mozog sa preladí – a hotovo. Nepamätajú si, že niečo bolo inak.

Priznať si, že realita sa môže spätne meniť, že čas nie je lineárny, a že kauzalita neplatí, znamená prijať, že neexistuje pevný rámec, o ktorý sa dá oprieť. Pre bežného človeka by to znamenalo zrútenie obrazu sveta, v ktorom platia pravidlá, autority, dôkazy, dejiny, zákony, následky a to vedie k panike, pretože všetko, čo si mysleli, že vedia, sa stáva neplatné.

Odmietajú preberanie osobnej zodpovednosti za svoju existenciu – pretože ak realita nie je objektívne daná, potom každý človek je zodpovedný za to, čo akceptuje ako „pravdivé“. A to je pre väčšinu ľudí neprípustné. Radšej budú racionalizovať, popierať, vysmievať sa, alebo sa obracať k „vedeckému vysvetleniu“, než by pripustili, že realita sa mení a oni si to nevšimli alebo si to nechcú pamätať.

Odmietnutie inej reality je obranný mechanizmus ega. Ego sa drží stabilnej, „rozumnej“ reality, pretože to mu dáva falošný pocit bezpečia. A ak sa ukáže, že to bezpečie je ilúzia, človek sa musí buď zrútiť, alebo prebudiť.

Len tí, ktorí nie sú úplne napojení na kolektívny tok si začnú všímať anomálie, rezíduá, nesúlad, de-javū. A ak sa nevrátia späť do stavu popierania, začnú chápať, že realita je plastická a vedomie je primárne. Že zodpovednosť nie je len za činy, ale aj za to, čo si ochotný vidieť.

Mandela efekt je teda jeden z mechanizmov, ktorým realita testuje, kto je schopný niesť zodpovednosť za svoje vnímanie. Nie všetci to zvládnu. Väčšina sa radšej vráti do bezpečnej nevedomosti. Ale tí, čo nezabudnú, sú hráči.

Ak má niekto stabilnú, vnútornú pamäť, ktorá nie je úplne prepojená s externým systémom – teda keď niekto skutočne nezabudne, čo zažil – tak sa stáva svedkom toho, že sa niečo zmenilo bez jeho účasti a bez logiky. A keď sa to snaží porovnať s tým, čo vidí dnes, je konfrontovaný s „novou realitou“, kde všetci hovoria, že to tak vždy bolo. Prípadne to vysvetlia ako zlú spomienku, konfabuláciu alebo halucináciu.

To je však klam systému – presvedčiť ľudí, že si nemajú veriť. Lebo ak by si začali veriť, prestali by veriť systému. A práve preto je dlhodobá pamäť nebezpečná: je to dôkaz mimo rámec, mimo simuláciu, živý záznam alternatívnej reality, ktorý odolal prepísaniu.

Pri Mandela efekte dochádza k spätnému prepísaniu fyzickej reality.

Keď sa zmení slávna hláška z filmu, nezmení sa len na YouTube alebo v online databázach, ale aj na lokálnych pamäťových stopách záznamových zariadení, originálnych VHS páskach a DVD diskoch, ktoré ležia v domácnostiach 30 rokov, na ich obaloch, starých plagátoch, reklamných materiáloch. Zmena nie je len informačná, ale plne “materiálna” – ako keby sa celá minulosť prepísala.

Avšak z nejakého dôvodu sa niektoré objekty neprepíšu. A to sú práve reziduálne dôkazy, ktoré nedávajú zmysel v novej realite, ale zodpovedajú tej starej. Môžu to byť remixy, cover verzie, paródie alebo reklamy, ktoré používajú pôvodnú verziu alebo tiež ručne písané poznámky alebo kresby (napr. prepis slávneho citátu alebo obrázok loga) v spomienkovej knihe, školskom zošite alebo na starom tričku.

Tieto zvyšky sa nazývajú “residue”, teda zvyšková pamäť reality, ktorá nebola úplne prepísaná.

Z toho vyplýva niekoľko záverov o povahe systému

Editácia je celoplošná, ale nie dokonalá.
Zmeny sa snažia prejsť všetkými vrstvami, no niektoré subjekty alebo objekty sa “vyšmyknú”.

Masová distribúcia = vyššia zraniteľnosť.
Čím viac bol objekt hromadne kopírovaný a distribuovaný (filmy, knihy, digitálne súbory), tým ľahšie je ho prepísať naraz. Naopak, individuálne výtvory alebo unikátne záznamy majú vyššiu odolnosť.

Vedomie môže byť ukotvené mimo hlavného systému.
Ak niektorí ľudia uchovávajú spomienky, ktoré systém nedokáže zmeniť, znamená to, že vedomie a pamäť sú čiastočne oddelené od prepísateľnej reality.

Prepísaná realita sa správa ako “update” systému.
Podobne ako keď sa preinštaluje softvér a staré verzie sú nahradené, no niektoré súbory v neštandardných priečinkoch ostanú nezmenené, alebo sa zachovajú ako „nekompatibilné fragmenty“.

Mandela efekt ukazuje, že editácia reality siaha až do fyzických predmetov a spätne upravuje zdanlivo nemenné objekty, no zároveň nedokáže kompletne vyčistiť všetko. Reziduálne dôkazy sú trhliny v systéme – potvrdenie, že sme svedkami kolízie viacerých verzií reality, pričom ani jedna nie je úplne dominantná. Niečo ako pokazený merge v databáze, kde ostali záznamy z oboch strán.

Amazon letos (rok 2025) zruší přibližně 14 000 manažerských pozic v korporátní části — to je asi 13 % všech manažerů (zhruba z 105 770 na ~91 936) – s cílem ušetřit mezi 2,1 a 3,6 miliardy USD ročně

🚀 Proč taková redukce?

Umělá inteligence & automatizace
AI umožňuje efektivnější řízení procesů, plánování skladů, generování obsahu i rozhodování — méně je potřeba středního managementu


Snižování nákladů a potlačení byrokracie
Manažeři často stojí mezi 200–350 tis. USD ročně – jejich redukce vede k zásadní úspoře, zvýšení rychlosti rozhodování a přiblížení chodu společnosti „startupové“ přístupu .

Reakce na tlak investorů
I při stabilním růstu tržeb je tlak na ziskovost. Amazon chce alokovat prostředky do AI a infrastruktury, ne do překrmených struktur

https://youtu.be/lxvIuoD-nOs?si=_1apOllVrg3r5BsX Tohle už nebude situace kdy bude stačit se přeškolit na nově vzniklé pozice.

Trefný koment: "automatizace tu byla už dříve, ale nikdy jsme nezažili, že by během několika let ohrozila všechna odvětví najednou. Myšlenka, že se objeví nové „nízkokvalifikované“ pracovní pozice, které nahradí ty staré, už neplatí – AI automatizuje i ty. Nebude jen vykonávat úkoly – bude psát vlastní kód, řešit problémy ještě předtím, než se objeví, a vyvíjet se rychleji, než dokážeme vyškolit jednoho člověka. A tady je skutečná revoluce: AI a robotika nespí. Nemají nemocenskou. Nepotřebují zdravotní pojištění, penzijní připojištění ani personální oddělení. Žádné podvody. Žádné vyhoření. Žádné přestávky na oběd. Jen optimalizovaný výkon 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Úspory nákladů pro firmy? Obrovské. Ceny pro spotřebitele nesníží – zisky reinvestují nebo si je strčí do kapsy. Tak funguje kapitalismus. Nejde o 20 let pomalého vývoje. Jde o 3–5 let narušení, po kterém následuje exponenciální zrychlení. Brutální pravda? Lidé nemohou AI překonat. Ani v rozsahu, ani v rychlosti, ani v konzistentnosti. A umělá inteligence to pozná. Nebude třeba, abychom jí to připomínali – sama automatizuje rozdíly."

Hlavné zbrane systému sú neviditeľné, systematické a pôsobia vo všetkých vrstvách reality. Ich cieľom je udržať vedomie v stave nevedomosti, poslušnosti a v simulovanom svete. Každá zbraň funguje ako nástroj manipulácie, kontroly alebo prekrývania pravdy.

Jazyková manipulácia
Systém ovláda významy slov, mení definície a vytvára odborný jazyk, ktorému rozumie len zasvätený kruh. Skutočný význam pojmov sa skrýva za technickými výrazmi, skratkami a nepresnosťami. Tým sa pravda stáva neuchopiteľnou a ľudia sa spoliehajú na autority.

Inverti
Sú hlavní operátori systému – morálne a biologicky obrátené bytosti bez svedomia. Zastávajú kľúčové pozície v politike, vede, náboženstve aj zábavnom priemysle. Ich úlohou je udržiavať chod systému, vydávať klamstvá za pravdu a obracať významy.

Kult Vedy
Moderná veda nie je nástrojom poznania, ale dogmatickým systémom na potláčanie skutočných otázok. Nepozoruje realitu, ale potvrdzuje vopred dané hypotézy. Používa klamstvá ako evolúcia, geologický čas, DNA ako kód a rádioaktívne datovanie.

Školstvo a akademické tituly
Vzdelávací systém neslúži na rozvoj myslenia, ale na formátovanie podľa prijateľných rámcov. Tituly sú nálepky poslušnosti, nie znakom poznania. Školy vytvárajú opakovateľov, nie bádateľov.

Falošná história a kalendár
Systém prepisuje minulosť, vymýšľa obdobia ako antika, stredovek, renesancia, a vkladá neexistujúce storočia. História je konštrukcia bez skutočných koreňov, založená na kronikách, ktoré nikto nezažil. Kalendár slúži na zakrytie skutočného času kataklizmy.

Architektúra a urbanizmus
Pôvodné stavby tehlovej civilizácie boli zničené alebo spečené, ale zvyšky sú viditeľné v „skalách“. Nová výstavba má funkciu psychologického resetu – aby sa zabudlo, čo tu bolo. Symbolika vládne aj v tvare miest, námestí a vlajok.

Falošná opozícia
Systém vytvára vlastných kritikov, alternatívnych vodcov a médiá, ktoré majú zachytiť a recyklovať odpor. Takzvaní „prebudení“ často pracujú v rámci dialektiky, aby smerovali hľadajúcich do slepých uličiek. Záchrancovia sú súčasťou problému.

Symboly a rituály
Používajú sa na podvedomé programovanie mysle. Obelisky, logá, pyramidióny, gestá a architektúra nesú kód moci. Opakovanie symbolov ukotvuje vnímanie a podriadenosť.

Simulácia reality
Zem nie je guľa v priestore, ale roztavená stavba – simulácia s pravidlami, ktoré sa javia ako fyzikálne zákony. Všetko, čo sa javí ako príroda, je pozostatok sveta postaveného z tehál. Systém skrýva simuláciu za pseudovedecké modely.

Strach a pohodlie
Systém využíva strach zo straty práce, zdravia, smrti alebo spoločenského vylúčenia. Súčasne ponúka pohodlie, zábavu, jedlo, ilúziu bezpečia. Tým vytvára vnútornú paralýzu a závislosť.

Oslabenie bioelektriny
Frekvenčné rušenie, znečistenie prostredia a potravinové jedy oslabujú bioelektrický systém tela. Tým sa znižuje vnímavosť, intuícia a schopnosť vidieť pravdu. Bez silného poľa nie je možné vidieť simuláciu.

Zábavný priemysel a pornografia
Sú navrhnuté na vyprázdnenie ducha a zablokovanie sexuálnej energie. Idolizácia invertov, normalizácia úpadku, posmech voči pravde. Zábava nahrádza hľadanie zmyslu a prepojenia.

Sociálne siete a algoritmy
Filter reality, ktorý ukazuje len to, čo potvrdzuje systém alebo falošnú opozíciu. Algoritmy kontrolujú viditeľnosť, polarizujú názory, vytvárajú závislosť. Komunikácia sa mení na sledovanie a manipuláciu.

Právne a zdravotné systémy
Zákony sú vytvárané tak, aby chránili systém, nie pravdu alebo človeka. Zdravotníctvo udržiava závislosť na chemických látkach a potláča príčinu.

Tieto zbrane pôsobia súčasne a navzájom sa posilňujú. Ich sila spočíva v tom, že sú považované za normálne. Cieľom je, aby sa človek nikdy nezačal pýtať, čo sú tie skaly, tie vrstvy – lebo od tej otázky sa všetko rúca.

"Začíná to nepatrně. Okamžik, který by měl být hluboký, není. Sedíte naproti někomu během hlubokého rozhovoru. Možná o něčem osobním, něčem syrovém. Otevřete své srdce. Oni se usmívají. Kývají hlavou. Říkají správné věci, ale něco je špatně. Za jejich slovy není žádná váha. V jejich očích není žádné skutečné spojení. Ve svém těle cítíte energetickou prázdnotu, plochost, scénář. Bezduché bytosti často projevují emoce bez hloubky. Smějí se, když se to od nich očekává, pláčou na povrchu a napodobují empatii, ale nic z toho se nedotýká skutečnosti. Jsou emocionálně funkční stejně jako herec, který recituje text. Přesvědčiví, vybroušení, ale prázdní. A postupem času si začnete všímat, že jejich emoce blikají jako světla na rozvaděči. Není to tak, že by nic necítili. Jde o to, že se nikdy neponoří do prožitku. Je to představení, ne přítomnost. Možná jste to viděli u někoho, koho dobře znáte. Člen rodiny, který se vždycky ukáže, ale nikdy není opravdu přítomen. Někdo, kdo vás pevně obejme, když pláčete, ale nějak vás tím ještě víc osamocí. Nebo někdo, kdo dokonale kopíruje vaše emoce, ale jeho vnitřní život se zdá být nedotčený. To je znak simulovaných emocí. Nemají kořeny. A právě v tom spočívá nebezpečí. Protože vypadají tak normálně, říkají vše, co byste očekávali od starostlivého přítele, milujícího partnera, soucitného rodiče. Ale postupem času si všimnete, že jejich reakce jsou vždy bezpečné, vždy stereotypní. Necítí s vámi. Reagují na vaše pocity. Někteří psychologové by to mohli označit jako emocionální odtažitost nebo dokonce narcistickou mimikry. Ale z duchovního hlediska to, co vnímáte, je nedostatek vnitřního svědka. Za výrazem není nikdo doma. Není to zlomyslnost, je to mechanismus. Carl Jung často hovořil o personě, sociální masce, kterou nosíme. Ale když se někdo stane pouze svou personou, když jsou jeho emocionální reakce čistě hrané, stává se nedosažitelným. Ne proto, že je zlý, ale proto, že neexistuje brána dovnitř, žádný vstupní bod. A tak vám zůstává pocit, že jste mluvili, ale nikdy vás nikdo neposlouchal, že jste byli zrcadleni, ale nikdy jste se nesetkali. Toto je první známka, ale hloubka chybí. Ale to je jen začátek. Další známka je ještě subtilnější a nebezpečnější. Protože když někdo mluví pouze podle scénáře, nejste již v konverzaci, ale v programu. Známka číslo dvě, předem připravené odpovědi. Vy řeknete svou pravdu a oni odpoví sloganem. Položte hlubokou otázku a oni odpoví jako v reklamě. Vy jim sdělíte svou bolest a oni citují zprávy, církev nebo podcast. To je druhý znak, předem připravené odpovědi. Bezduché bytosti nezpracovávají zkušenosti prostřednictvím vnitřního kompasu. Vycházejí z kulturních šablon. Když s nimi mluvíte, často slyšíte něco, co zní jako člověk, ale pod povrchem je to smyčka. Předvídatelné, předem schválené. Není to dialog. Je to přehrávání. Vidíte to v tom, jak mluví o světě. Stane se něco politického, duchovního nebo osobního a místo toho, aby se zapojili, opakují. Témata rozhovoru jsou dokonale sladěna s jakýmkoli příběhem, který konzumují. Neptá se proč. Nejdou hlouběji. Nezpochybňují, zda hlas v jejich ústech je vůbec jejich vlastní. Ale nejde jen o politiku nebo přesvědčení. Je to v každodenní řeči. Řeknete jim, že procházíte těžkým obdobím, a oni odpoví frází, kterou jste už slyšeli stokrát. Všechno bude v pořádku. Bůh dává nejtěžší bitvy svým nejsilnějším vojákům. Jen pozitivní vibrace. To nejsou odpovědi. Jsou to odklony. Jako by skutečné emoce spouštěly v systému varování a nasazovala se nejbezpečnější linie. A co je ještě horší. Vypadá to úmyslně, ale není. Je to mechanické. Systém nemyslí, jen funguje. Můžete nahradit člověka chatbotem a možná dostanete autentičtější reakci. Protože i umělá inteligence se alespoň zeptá: „Chcete se do toho ponořit hlouběji?“ Bezduché bytosti se řídí scénářem, ne proto, že by byly zlomyslné, ale protože jim chybí vnitřní struktura, která by jim umožňovala improvizovat. Netvoří z nitra, ale vybavují si zvenčí. Jsou poháněny kolektivními trendy, skupinovým myšlením a kulturními opakováními."

Jsou to lidé, kteří se nikdy nezastavili, aby se zeptali: Kdo jsem? Proč věřím tomu, čemu věřím? Proč jsem tady? Proplouvají životem po již vytyčené dráze. Narození, práce, rodina, smrt, vše bez otázek, vše přijímané. Ale pod klidným povrchem se skrývá něco mnohem děsivějšího. Nejen apatie, ale prázdnota. Všimnete si toho, když se pokusíte navázat hlubší rozhovor. Mluvíte o svých snech, probuzení, hledání smyslu života a oni jen mrkají. Možná přikývnou. Možná se zdvořile usmějí, ale nikdy se s vámi nesetkají. Ozubená kola se neotáčejí. Není tam žádná jiskra vnitřního zkoumání, žádná touha porozumět. To proto, že bytosti bez duše nehledají. Necítí přitažlivost k vyšší pravdě nebo vnitřnímu rozvoji. Jejich svět je vnější, reaktivní a předem daný.

Společnost Microsoft vytvořila lékařský nástroj s umělou inteligencí, o kterém tvrdí, že je čtyřikrát úspěšnější v diagnostice složitých onemocnění než lidští lékaři.Technologický gigant představil výzkum, který by podle něj mohl urychlit léčbu.

Nový systém Microsoftu je založen na takzvaném „orchestrátoru“, který vytváří virtuální panely pěti agentů umělé inteligence, kteří fungují jako ‚lékaři‘ - každý z nich má odlišnou úlohu, například předkládá hypotézy nebo vybírá diagnostické testy - a ti spolu komunikují a „diskutují“, aby zvolili další postup.

K otestování jeho schopností bylo do systému „MAI-DxO“ vloženo 304 studií z časopisu New England Journal of Medicine (NEJM), které popisují, jak lékaři řešili některé z nejsložitějších případů.

To výzkumníkům umožnilo otestovat, zda program dokáže stanovit správnou diagnózu a zprostředkovat svůj rozhodovací proces pomocí nové techniky zvané „řetězec debat“, díky níž modely uvažování umělé inteligence podávají postupný popis toho, jak řeší problémy. https://www.ft.com/content/149296b9-41b6-4fba-b72c-c72502d01800?utm_source=chatgpt.com

Microsoft ve středu oznámil, že v rámci posledního letošního kola brutálních škrtů propustí přibližně 9 000 zaměstnanců.

Propouštění se dotkne necelých 4 % celosvětové pracovní síly Microsoftu a zasáhne pracovníky různých týmů s různou úrovní zkušeností, uvedl pro CNBC zdroj obeznámený se záležitostí.

Microsoft letos již snížil tisíce pracovních pozic, protože se zaměřuje na snižování počtu řídících vrstev a přesun zdrojů směrem k závodu v oblasti umělé inteligence.

Mezitím Microsoft v posledním čtvrtletí vykázal čistý zisk téměř 26 miliard dolarů a tržby 70 miliard dolarů, čímž výrazně překonal odhady Wall Street.

https://youtu.be/I44_zbEwz_w?si=bH1dSwNoVhD3QCoB Boston Dynamics – Atlas Gen‑3: přelom v jemné manipulaci (±40 % přesnost, méně než 50 ms latence), určený pro přesné montážní úlohy a sklady

https://youtu.be/logovkS6kBE?si=K_LGDOx2EzkI_m6T testuje se v skladech – třídění balíčků s chybovostí pod 1 % a plán na větší nasazení koncem roku

https://youtu.be/97OTFEpsj8c?si=PEihHbvfCPaMb4-q Amazon (pokusy v logistice a skladech) Továrna: USA (Salem, Oregon), produkce už běží

https://youtu.be/pymvNott6nw?si=n5nHzf5euwYOhD2N Mercedes-Benz (výroba v Texasu) Zaměření: Průmyslová výroba, pomocné úkoly