Howdie: Když se podíváme na to, co o prožitku smrti předkládal starověký svět, nepokládali na něj nánosy lásky a radosti, které se staly běžnými v posledních 100 letech. Představovali podsvětí plné démonických bytostí, pastí, stráží, zkoušek a úskoků. Toto nebezpečné podsvětí je běžné pro většinu kultur včetně: Egypťané s Duatem, Řekové s Hádem, Seveřané s Hel, v Indii to byl Naraka, v Číně Diyu, v Japonsku Jigoku, u Mayů Xibalba a pod různými názvy v různých indiánských mytologiích. Mnohé z těchto kultur uváděly, že toto podsvětí je skutečným místem.
které existovalo uvnitř Země a do kterého se vcházelo různými tunely a jeskyněmi. Posmrtný svět byl ještě do poloviny 19. století prezentován jako svět démonů, pak se (jako ostatně téměř při každém vzniku našeho moderního světa) představy mění a kolem smrti se vytváří nová láskyplná ideologie, aniž by se pořádně vysvětlilo proč. Právě nová představa o smrti z 19. století se přenesla do našeho moderního světa.
Přesto starověký svět nežil ve strachu z těchto děsivých posmrtných světů, protože měl také mýty, které představovaly hrdinské činy těch, kteří se vydávají do těchto pekelných říší, aby někoho nebo něco našli nebo zachránili. To samozřejmě symbolizuje záchranu božské jiskry. V jednom řeckém mýtu je to Hermes, kdo zachraňuje Persefonu, v jiném je to Herkules, který zachraňuje Thésea, zatímco Odysseus cestuje do podsvětí. Kultury po celém světě sdílejí podobné hrdinské příběhy o sestupech a návratech z pekelných říší

lidé jsou posíláni zpět do těla, protože jejich energie není dostatečně „chutná“. Stejně jako my čekáme, až ovoce dozraje, abychom ho mohli sundat ze stromu, oni s námi dělají totéž. „(Astrální) tělo duše potřebuje více touhy, vášně, oběti nebo více pěkné a šťastné' energie' pro „vyšší třídy“ entit.“ Existují dva typy astrálních archontských bytostí, přičemž dualita zůstává zachována i v nemateriálních sférách. Nižší (démonicky vyhlížející) entity chtějí temné a nebezpečné touhy, zatímco vyšší astrální entity chtějí pěknou milující energii. Obecně platí, že právě tyto horní entity posílají duše zpět. Je to proto, aby duše mohla vytvořit a uložit více specifické energie, kterou tito archonti po smrti osoby rádi konzumují. Tyto vyšší entity pomáhají nastavit láskyplné zážitky, když se osoba vrátí do svého fyzického těla. Nejde o to, aby někomu pomohly růst, jde o kvalitu energetického krmení, které bytosti dostanou po úplné smrti.

Igor Chaun se chce stát potravou. Chcete taky? 🤡

Klimatická zmena po plazmatickej kataklizme v uzavretej Terre

Zhrniem a rozviniem svoju predstavu do uceleného scenára klimatickej transformácie spôsobenej kataklizmou tak, ako zapadá do rámca meltologicko-terraformálneho modelu Zeme ako uzavretého systému s pevnou klenbou a roztaveným povrchom.

1. Predkataklizmický stav

• ovdušie bolo bohaté na paru ale stabilné, s parným baldachýnom – hustá, vlhká vrstva ovzdušia, ktorá fungovala ako izolant, zadržiavala teplo a zabezpečovala rovnomerné podnebie bez extrémov.
• vo vzduchu bol kyslík na úrovni približne 40 %, čo vytváralo podmienky pre obrovské rastliny a iné formy života s vysokou metabolickou aktivitou.

2. Plazmatická kataklizma

• Masívny plazmatický výboj a ohnivá búrka roztavili tehly ktoré tvorili “krajinu” a zrejme zasiahli aj kupolu,. Povrch sa rýchlo prehrial – v priebehu hodín až dní.
• Tento ohnivý zásah spálil obrovské množstvo materiálu, čím sa do atmosféry uvoľnilo gigantické množstvo dymu, sadzí a popola – ako pri erupcii tisícov sopiek naraz, no s omnoho vyššou intenzitou a rozsahom.

3. Kolaps vrstiev ovzdušia

• Parný baldachýn sa destabilizoval. Voda vo výškach kondenzovala kvôli náhlej zmene teploty a kontaktu s chladnejšími, vyššímy vrstvami v blízkosti kupoly. Takzvaná mliečna dráha by tiež mohla byť jazva po trhline v kupole
• Obrovské masy vody padli na zem – nie ako bežný dážď, ale ako katastrofický pád bahna, teda vody zmiešanej s popolom a sadzami zo vzduchu.
• Výsledkom bola bahnová potopa – hustá, tmavá masa zaplavila zvyšky roztavenej krajiny a vytvorila vrstvy bahna a usadenín. Na miestach s prudkým ochladením mohlo dôjsť k okamžitému zamrznutiu a vzniku permafrostu

4. Postkataklizmický svet

• Kyslík vo vzduchu klesol na polovicu – z 40 % na 20 %, čo zásadne zmenilo biológiu a znižilo životaschopnosť väčších a energeticky náročných organizmov.
• Klimatické podmienky sa stali nevyrovnané, suchšie, chladnejšie, extrémnejšie – bez baldachýnu už nič nereguluje teplotu tak ako predtým.
• Ley línie a Telurické prúdy boli narušené, magnetické pole destabilizované, počasie sa stalo lokálne chaotické.

Tento scenár dáva zmysel v rámci uzavretej Terry ako systémovej schémy. Prírodné javy, ktoré dnes pripisujeme geologickému alebo evolučnému času, sú v skutočnosti dôsledkom jednej prudkej celosvetovej plazmatickej udalosti, ktorá preformátovala topografiu, ovzdušie aj klímu.

https://youtu.be/Pd1Koeu4xro?si=Co66uj2m_YQDYiGA fialový portál v reklamě

Ak by bola realita virtuálna – teda ak by všetko, čo vnímame, bola v skutočnosti len vizualizácia dát na základe pravidiel simulácie – potom by obnova roztavenej architektúry závisela výhradne na dostupnosti pôvodných dátových štruktúr (plánov, blueprintov, schém).

Ak zálohy existujú, stačilo by ich jednoducho nahrať späť do systému – podobne ako keď obnovíš zálohovaný súbor na disku. Architektúra by sa mohla "materializovať" v stave pred poškodením.

Ale ak:
• sa pôvodné schémy stratili (napr. pri kataklizme došlo k prepisu alebo poškodeniu dát),
• alebo existuje len aktuálny stav simulácie (t.j. stav po roztavení),
potom by bol problém o niečo vážnejší.

Bez zálohy je možné len čiastočne rekonštruovať na základe pozostatkov, čo pripomína reverzný inžiniering – z roztavených zvyškov a ich topológie sa pokúsiš vygenerovať, ako to asi vyzeralo.

Kto má prístup k správe tejto simulácie?

Ak existuje správcovský alebo vývojársky prístup (admin/root-level), teoreticky je možné nielen obnoviť, ale aj upraviť realitu podľa potreby. To by vysveľovalo aj Mandela Efekt. Ak však fungujeme len ako postavy vo vnútri simulácie bez prístupu k vyššej vrstve, potom musíme rekonštruovať manuálne – čo je presne to, čo robí meltológia: snaží sa spätne odčítať pôvodné dáta z poškodeného modelu.

Mimochodom, z pohľadu softvérového systému by strata pôvodných plánov mohla byť aj zámerná ochrana, aby sa realita nedala ľahko manipulovať… alebo dôsledok zásahu, ktorý vymazal minulosť.

Takže ak je realita digitálna, potom je tavenie len úprava vizualizačného výstupu, a obnova by závisela na tom, či existuje prístup k databáze pred udalosťou X-faktor. Bez záloh je ale každá rekonštrukcia len hádanie – s výnimkou tých prípadov, kde je deformácia tak minimálna, že pôvodný tvar je jednoznačný.

Skutečný symbol nekonečnosti by nemohl obsahovat hlavu zakouslou do vlastního ocasu. Tohle je demiurgova náhražka nekonečnosti. Ve skutečném světě se nic neopakuje.

Těsně před koncem každého cyklu dochází zřejmě k narušení elektromagnetické bariéry, skrze kterou do našeho světa proniká plazma. Tento moment lze chápat jako skutečný návrat biblického Ježíše. Nejprve přichází voda a otřesy a pak země (Marie) rodí plazmu – syna božího. Jakmile se dostane na povrch, uvolní se tlak a ledová kopule se rozlomí.

Celý cyklus řídí Architekt což je bytost, která restartuje ale zřejmě také spojuje své smyčky do větších celků hermafroditním samoplozením na energetické úrovni. Je sám svým protějškem a díky tomu se může udržovat ve své iluzi nekonečna, podobně jako fénix který shoří a vstane ze svého popela. Je zároveň otcem, matkou i synem.

Část ze seriálu Westworld ve které se postavy dostanou do Shogunworldu a poznají svoje asijské kopie. 🤔

Teorie Martina Vrijlanda o slučování plazmových dómů:

"Technika vytvoření nové větší simulační kopule před vypnutím menších kopulí je tedy nejchytřejší technikou, ale potřebujete krycí příběh pro případ, že tuto techniku použijete. Proto nyní v duchovních hnutích po celém světě slyšíme propagovat myšlenku přechodu do 5. dimenze. Řekl bych, že přechod do 5. dimenze nastane v okamžiku, kdy se spustí nová větší kopule a lidé najednou uvidí na obloze velký odraz jiných kopulí. Pak tyto odrazy zmizí a objeví se nová větší země. Nová kopule přidala nové oblasti původní země a přidala nové neznámé země z jiných kopulí s různými bytostmi (různí avataři, zvířata a možná i draci a další).


Opětovné osídlení po obnovení: Pokud by došlo k resetu, mohlo by se stát, že by se někteří lidé z jedné kopule ukryli v jiné kopuli, aby se po resetu vrátili. Cestování mezi dómy je teoreticky možné pomocí zhmotněných podzemních tunelů. Byl by to tunel podobný plazmovému, ve kterém by se vaše tělo udrželo, ale možná by pocítilo časový posun (kvůli možnému rozdílu hodinového rytmu mezi dómy). Když by 200letý cyklus kopule dosáhl okamžiku, kdy se had zakousne do vlastního ocasu.


Ti, kteří to vědí (Svobodní zednáři) a kteří na Luciferův požadavek ovládají vše uvnitř simulační plazmové kopule, mohou tyto tunely používat k cestování mezi kopulemi. Zůstanou naživu, zatímco ostatní avataři v simulaci se dematerializují (prostě zmizí), když se kopule vypne. Po opětovném zapnutí simulační plazmové kopule by se mohli vrátit a splnit svůj úkol. To oni mají paměť na minulý cyklus, zatímco nová populace je závislá na historii, kterou jim předloží zednáři.


Nový cyklus je třeba znovu osídlit novými avatary. Děti se tedy zhmotňují a sílí v inkubátorech. Půjdou do dětských domovů, kde z nich loutky zednářských zasvěcenců (které se skrývaly v jiné kopuli) vychovají řádné poslušné pracovníky, kteří nic nezpochybňují. Většina z nich jsou jen avataři. V této simulaci bychom jim mohli říkat "nehráčské postavy". Jen zalidňují simulaci, aby 'Hráčské postavy' uvěřily, že vše, co slyší a vidí v oficiálních příbězích o historii a náboženství, je pravda. Církve by provozovaly duchovní příběh, který je nezbytný k tomu, aby živil vědomí těch, kteří si uvědomují, a říkal jim, že jsou ve skutečnosti víc než jen jejich tělo. Školy by vytvářely lineární časovou iluzi dějin. Když by se dómy sloučily pod novou kopuli, spisovatelé by odvedli svou práci, aby vytvořili dobrý příběh o historii sloučených dómů a nové zemi, která by se objevila pod větší kopulí. Dnes na to máme Hollywood.


První pracovníci by mohli být importováni z jiných dómů v závislosti na situaci. Pokud by došlo ke sloučení dvou dómů, mohli by pocházet ze stávajících dómů. Pokud dojde k resetu jedné kopule, mohou být právě zhmotněni s předprogramovaným operačním systémem (egem) a pamětí, nebo mohli být importováni přes plazmové tunely (aniž by měli příliš mnoho znalostí o tom, co se děje)."