POLITIČTÍ VĚZNI NOVÉHO STOLETÍ

Na konci jedné kostnice našich dějin objevili vědci pozůstatky těch, které měl čas pohřbít, ale režim zničit. Popel desítek politických vězňů, nalezený ve věznici na Pankráci, znovu otevřel rány, které jsme si nikdy pořádně nezacelili. A zatímco se nad nimi premiér Fiala skláněl s věncem a připraveným projevem, bylo ticho okolo hlasitější než všechna jeho slova.

Mluvil o svobodě. O vině totalitních režimů. O nutnosti pamatovat.

A přesto se ptám: Na koho? Na co? A proč právě teď?

Protože současný režim, který se rád bije v hruď za svobodu, dnes zavádí zákony, jaké by si leckterý komunistický funkcionář ani netroufl vyslovit nahlas. Paragrafy, které zakazují říct „ne“, kritizovat moc, nebo jen položit otázku jinak než předepsaně. Dnes máme své nové politické vězně. Jen mají místo mříží mediální lynč, místo soudu blokaci účtu a místo vyšetřovatele „fact-checkera“.

A právě proto potřebujeme mluvit otevřeně i o těch starých.

Hrdinové? Ano. Ale i lidé.

Milada Horáková. Symbol odporu, silná žena, která byla zlikvidována ve vykonstruovaném procesu. 🤔
Ale i člověk, který spolupracoval s americkou rozvědkou. Její dcera to sama nepopírá. Horáková byla politička, hráčka v nebezpečné hře, která měla odvahu. Nejen oběť – ale i účastnice. Její smrt je tragédií. Ale ne všichni, kdo tehdy byli souzeni, byli nevinní. A ne každá poprava byla vykonaná čistě ze msty.

Skupina Mašínů? Zabíjeli. I civilisty. I beze zbraně. A dnes se jim staví pomníky? Kdybych dnes vzala zbraň, přepadla pokladníka a tvrdila, že bojuju za svobodu, skončím ve vězení. A právem.

Komunismus ≠ nacismus. A nikdy nebude.

Dnešní politický trend je jasný: z rovnice dějin vymazat rozdíly. Říct, že komunismus byl stejně zločinný jako nacismus. Jenže to je nebezpečná manipulace. A historická nepravda.

Komunismus vzešel z ideálů rovnosti, solidarity, vzdělání. Ano, selhal. Protože do něj vstoupili lidé, ne andělé, pozor lidé kteří nám dnes vládnou ☝🏼Ale nacismus vznikl jako program vyhlazení, nadřazenosti a války.

Srovnávat to je jako srovnávat plamen svíčky s plamenometem. A přesto to dnes slyšíme denně – ve školách, z médií, v politických projevech. Proč? Protože současná moc potřebuje nepřítele. A ten starý je ideální. Mrtvý, tichý a dobře upravitelný.

Socialistický režim měl chyby. Ale i hrdost.

Musíme přiznat chybu. Socialistický režim trestal .Ano..
. Ale přesto tu byl stát, který držel při životě .
Jedno velké mínus režimu bylo jasné – že do jeho struktur se dostali jedinci, kteří páchali zlo. Vyšetřovatelé, udavači, mocichtiví kariéristé. A těm bylo dovoleno víc, než komukoli jinému.
Ti měli být potrestáni. Ne celý národ. Ne celá myšlenka. A už vůbec ne všichni, kdo poctivě učili, pracovali, léčili, stavěli, tvořili.
Ti byli součástí systému – ale ne jeho viníky.
A jak je to dnes? Trest přijde taky. Jen jinak.
Dřív jsi neměla svobodu mluvit?
A dnes ji máš — ale jen do chvíle, než ji použiješ.
A to je ten největší rozdíl: Dřív byl režim silný, ale stát fungoval.
Dnes je režim slabý, ale stát nefunguje.

Národní podniky? Pryč.
Bydlení? Nedostupné.
Práce? Nejistá.
Zdraví? Za poplatek.
Pravda? Cenzurovaná.
Odboj? Diskreditovaný.

A jestli se nehodíš, označí tě za extremistu. A jsi hotová. Přijdeš o pověst, přátele, budoucnost.

Už nejsme součástí systému, který by nás podržel.
Už nejsme občané – jsme jen uživatelé.
A stát? Ten tu je jen pro ty, co slouží.
Dějiny nejsou černobílé. A kdo je tak maluje, chce vám ukrást rozum.

Nechci očišťivat komunismus , respektive socialismus,to by měli dělat jiní. Ale nechci ani, aby z něj udělali karikaturu nacismu. Nechci glorifikovat minulost – ale nechci, aby tu byla nová " totalita " tentokrát s úsměvem, tabletem a hashtagem.
I tento demokratický systém má své oběti o kterých se nemluví např. Vladimír Kapal který už dnes není mezi námi.
Josef Skála, Jiří Šifrín, učitelka Bednářová,Popelka,Hajátko a další a další.
Pro tyto věnce nemáme? .....

Viníci mají jména. Pravda má vrstvy. A svoboda – ta je vždy jen tak silná, jak silně ji dokážeme říct nahlas.
Katarína Benkö
t.me/SvetKolemNas

PŘEVZATÝ POŘAD: Putin 25 let | Dokumentární film | Rusko, Kreml | České titulky - Dokumentární film Pavla Zarubina, který rekapituluje posledních 25 let kariéry Vladimira V. Putina. Film je založen na záběrech natočených 26. března 2025, přesně 25 let poté, co Vladimir Putin vyhrál své první prezidentské volby. Devadesátiminutový film je sérií rozhovorů s Vladimirem Putinem v Kremlu, natočených na jaře roku 2025. Fragmenty rozhovorů se střídají se záběry ze života země, které podle autorů demonstrují ruské úspěchy během Putinovy 25leté vlády.
V rámci filmu hlava státu zve novináře do svého oficiálního bytu v Kremlu, kde žije od roku 2022, a ukazuje jim svou knihovnu, posilovnu a domácí kostel. Putin zmiňuje, že v tomto bytě přijímal amerického prezidenta Billa Clintona, a hovoří o vzácných návštěvách členů své rodiny.
Zahraniční politika
Putin odpovídá na otázku, proč konflikt na Ukrajině nebyl zahájen v roce 2014. Podle jeho názoru země nebyla připravena na frontální konfrontaci s celým kolektivním Západem. Zároveň zdůrazňuje, že Rusko se stále drží svých původních cílů. Originál videa zde: https://www.youtube.com/watch?v=u3JSCHMI3jc - Děkujeme Svobodné televizi! Předchozí převzatý pořad zde: https://t.me/Proudnarodnihrdosti/3307