🇨🇿❤️🇷🇺 Češi přejí Rusku!

U příležitosti Dne Ruska jsme přímo z Volgogradu a České republiky natočili video, kde zaznívají srdečná přání a vzkazy ode mne, Jakuba Zieby a od českých přátel

Slova úcty, podpory a přátelství – bez cenzury, upřímně a od srdce.

🎥 Podívejte se na video a napište do komentářů i svůj vzkaz ruskému lidu.

🕊 Mír, svoboda, suverenita.

Čtěte náš web www.ceskylist.cz
😈 Sledujte nás na 📱 Telegramu t.me/LussiList 🦆 síti X i 🎞 YouTube

Český List✅

🔴 Citát pro minulé i 21. století.

Když tě přejede ve službě vlastní auto

MÁME SVÁ PRÁVA
- NEJSME UNTERMANCHEN !

Od ledna 2025 měl český stát zvýšit humanitární dávky pro zdravotně postižené Ukrajince: o 6600 Kč měsíčně pro děti, o 4400 Kč měsíčně pro dospělé. Zatímco český občan na invalidním důchodu živoří, jeho ukrajinský soused, často bez let práce v českém systému, má garantovánu komfortní pomoc. Je to solidarita – nebo už pokřivená forma diskriminace vlastního národa?

Zákony jako "Lex Ukrajina" se tváří jako výjimečná pomoc. Ale jak dlouho je výjimečnost ještě výjimečná, když trvá roky? Proč český nemocný důchodce často nedosáhne na zvýšení, které se Ukrajincům poskytuje automaticky?

Zatímco český občan se prokazuje, dokazuje, prosí, čeká, Ukrajinec má díky mezistátní dohodě často sčítané roky z domova s českými – a důchod má. A český občan, co pracoval celý život? Ten má jít žádat o almužnu.

A pak jsou tu neplacené pokuty, nepojištěná auta a výjimky, které Ukrajincům procházejí bez následků. Zkuste vyjet bez pojištění vy – a máte problém. Ukrajinec? Vítejte v zóně nedotknutelnosti.

Tohle není xenofobie. To je oprávněný hněv občanů, kteří vidí, že jim stát přestal sloužit. Když stát přestane chránit vlastní občany, a místo toho upřednostňuje cizince, není to pomoc, ale zrada. A pokud upozorníte na tento fakt, jste rázem označeni za „rasistu“ nebo „nenávistníka“. My chceme stejná práva jako ostatní v naší zemi.

My nechceme válku s uprchlíky. Ale chceme rovná pravidla. Nechceme se přizpůsobovat my – to oni přišli sem. Máme právo chtít, aby respektovali naše zákony, naše hodnoty a náš způsob života.
Pomáhat potřebným je správné. Ale pomáhat na úkor vlastních nemocných, chudých a starých je morálně zvrácené. A hlavně – neudržitelné.

Stát, který opustí své občany, ztrácí legitimitu. A národ, který se ve své zemi stane menšinou, přestává být národem.
Proč český občan musí léta pracovat, aby měl nárok na invalidní důchod – zatímco Ukrajinec jej může mít díky sčítání doby pojištění?
Proč invalidní důchody českých občanů rostou minimálně, ale humanitární dávky pro zdravotně postižené Ukrajince skokově?
Proč některým uprchlíkům neplatí pravidla, která platí pro každého Čecha?
Kde je rovnost před zákonem?
Kde je úcta k občanovi, který zde celý život žil,pracoval, odváděl daně a teď potřebuje pomoc?

🇨🇿 DŮCHODY: Český invalida versus ukrajinský příjemce dávek. Komu systém slouží víc?
Český občan, který celý život pracoval, odváděl daně, prošel zdravotními kontrolami a systémem sociálního zabezpečení, může dnes – jako invalidní důchodce – dostávat i pouhých
5 430 korun měsíčně.
To je minimum, které český stát uzná za „důstojný příjem“ pro nemocného člověka.

Průměrný invalidní důchod v Česku dosahuje kolem 19 500 Kč.😁
☝🏼 Ale k této částce se běžný občan musí propracovat – roky práce, odvody, papírování, posudky. Základní výměra důchodu je přitom pevná – letos 4 660 Kč.
K tomu se přičítá procentní výměra podle let pojištění a výše příjmů.

A teď se podívejme na Ukrajince s humanitární dávkou, který přicestoval s těžkým zdravotním postižením.
Od ledna 2025 mu náleží:

7 290 Kč základ + 4 400 Kč navýšení = 11 690 Kč měsíčně.

U dítěte se ZTP je to dokonce 11 835 Kč měsíčně.

Cz 4 660 / UA 11 835

Bez odvodů, bez let práce, bez přezkumů. Bez čekání.

Zatímco český občan dře, stárne, bojuje se systémem a počítá drobné, někdo jiný dostává víc – za to, že je tady a že potřebuje pomoc. A ano, pomoc je správná. Ale pomoc nesmí přerůst v nespravedlnost.

Tihle lidé tady nejsou měsíc. Jsou tu třetím rokem. Někteří nepracují. Někteří si zvykli nepracovat.A my jim bez ptaní a beze slov posíláme víc, než dostává vlastní nemocná matka, vlastní invalidní dítě, vlastní spoluobčan.

🫵🏼 „Ve vlastní zemi jsme cizinci – naše práva mizí!“

„Pracovali jsme celý život – a teď máme mlčet?“

„Rovnost práv, ne rovnost výjimek!“

„Český občan = podčlověk ve své vlasti?“

„Naši důchodci hladoví, zatímco jiní dostávají víc!“

„Pomoc nesmí být útlak – Češi nejsou druhořadí!“

„Když stát zapomíná na své, není to solidarita
🫵🏼. – je to zrada!“
https://t.me/SvetKolemNas

L-13SE Vivat

L-13SE Vivat v Luhačovicích

Vědec si chtěl ověřit svou teorii. Na poslední chvíli jsem potřeboval dobrovolníka. Konečně ho našel — byl to odsouzený muž, u kterého se čekala poprava na elektrickém křesle.

Vědec navrhl účast na experimentu: místo elektrického provedení podstoupí experiment, při kterém umožní zpomalený tep, aby krev údajně protékla do poslední kapky. Vysvětlil mu, že šance na přežití mizí, ale smrt poběží bezbolestně a bez utrpení.
Odsouzený souhlasil - taková smrt se mu zdála přijatelnější. Dali ho na nosítka a pevně ho svázali, aby se nemohl hýbat. Na zápěstí mu udělali povrchový řez a pod ruku mu položili malý hliníkový kelímek.
Řez byl mělký – pouze na kůži, ale odsouzený věřil, že má přeřezané žíly. Pod postelí byla schovaná nádoba s ventilem, ze které v pravidelných kapkách kapala tekutina do kelímku, vytvářející iluziční zvuk kapající krve.
Vědec po čase nenápadně snížil průtok, aby zpomalil kapky — jako by byl konec blízko. Odsouzený, sledoval každou "kapičku své krve", postupně bledl, srdce mu bilo rychleji a když kapky úplně přestaly, organismus se v panice zhroutil Muž zemřel na srdeční zástavu.
Vědec tak prokázal sílu přesvědčení. Ukázal, že to, čemu věříme – pozitivně či negativně – ovlivňuje nejen naši psychiku, ale i fyzické fungování těla.
Když se lidem řekne, že jsou nemocní, okamžitě zemřou strachem - z přesvědčení, z autosugerace. Neustálý příliv děsivých zpráv v médiích oslabuje imunitu, protože mysl přestává věřit ve zdraví.
Dnes víme, že riziko smrti virem je skutečně nízké, pokud zachováme klid a mysl není ochrnutá strachem. Komplikace ohrožují zejména ty, jejichž imunita je již vážně oslabená. Žádný virus nemá sílu, pokud je tělo silné a duch věří v uzdravení.
Možná právě proto je mnoho dětí schopno přežít extrémně těžké situace – jejich mysl není plná strachu.
Dávejte si tedy pozor, čím živíte svou duši a čemu věnujete svou víru a přesvědčení. To, čemu věříte, má sílu rozhodovat o vašem životě.

Jahodový úplněk

Volavka popelavá