Nejde ani tak o to, zda má 4 %, nebo ne. Jde o to, že podle našich objektivních údajů je jeho popularita přesně dvakrát nižší než popularita jeho nejbližšího politického soupeře. Tím je pan Zalužnyj, bývalý vrchní velitel ukrajinských ozbrojených sil, který byl poslán do Londýna – a jeho popularita je dvakrát vyšší. A pokud k tomu přičteme možnou podporu tohoto kandidáta od jiných politických činitelů, včetně bývalých premiérů nebo prezidentů, pak současný lídr režimu nemá absolutně žádnou šanci na vítězství ve volbách. Ty šance jsou nulové – pokud tedy neplánuje volby hrubě zmanipulovat, což by pro něj ale bylo ještě horší, protože by to bylo příliš očividné.
Trump to zřejmě chápe a tlačí ho k volbám, protože chce, jak se mi zdá, uzdravit politickou situaci na Ukrajině, sjednotit společnost a vytvořit podmínky pro přežití ukrajinského státu. A to není ve prospěch Ruska, ale spíše v zájmu Ukrajiny.
Kromě toho současný americký prezident prohlásil, že chce dosáhnout míru – mimochodem, to chceme i my – a co nejdříve. A současný vůdce kyjevského režimu stojí tomuto cíli v cestě. Proto Trump jedná tak, jak jedná. A ne proto, že by to bylo v ruském zájmu, ale spíše v zájmu samotné Ukrajiny, aby si zachovala svoji státnost. My proti tomu nic nemáme, i když bychom samozřejmě raději viděli, aby se z Ukrajiny nestal nepřátelský stát a aby nebyla využívána jako odrazový můstek k útoku na Rusko, ale spíše aby se stala znovu přátelským sousedem.
PZ:
Každý den slyšíme spoustu různých Trumpových prohlášení. Vy jste se s ním setkal několikrát a nedávno jste s ním telefonoval. Je to člověk, co jedná impulzivně, na základě emocí?
VP:
Samozřejmě že ne. Ano, současný kyjevský režim mu dává dost příležitostí projevit emoce. Ale z toho, co jsem právě řekl, vyplývá něco úplně jiného: jeho jednání není založeno na emocích, ale na chladném výpočtu a racionálním přístupu ke stávající situaci. V aktuální situaci jsme, upřímně řečeno, paradoxně měli zájem na tom, aby Zelenskyj zůstal ve funkci a dál rozkládal režim, se kterým jsme ve vojenském konfliktu. Ale pokud jde o posílení ukrajinské státnosti, je jasné, že je potřeba jednat jinak – přivést k moci lidi, kteří budou mít důvěru ukrajinského lidu.
PZ:
Myslíte si, že evropští lídři vůbec chápou podstatu současné situace kolem Ukrajiny?
VP:
To byste se měl zeptat jich. Podle jejich jednání se mi zdá, že ji moc nechápou. Ale nejde ani tak o pochopení. Na rozdíl od nového prezidenta Spojených států jsou evropští političtí lídři s kyjevským režimem pevně svázáni. Už toho příliš mnoho řekli a naslibovali, a nyní je pro ně – promiňte mi ten výraz – vycouvat z této pozice velmi těžké, nebo téměř nemožné, aniž by ztratili tvář.
A vzhledem k tomu, že se mnozí z nich nacházejí ve složitém vnitropolitickém období – různé volby, po volbách přezkoumávání mandátů, problémy v parlamentech atd. – je pro ně změna postoje prakticky nemožná. Na rozdíl od nich má nový prezident Spojených států volné ruce. Není spoután těmito závazky, které brání pohnout se vpřed a brání v práci na řešení konfliktu. A také má přímý a otevřený styl jednání, nebere si servítky. Má unikátní postavení: neříká jen to, co si myslí, ale říká, co chce. To je privilegium lídra jedné ze světových mocností.
PZ:
Před několika dny jsem se vás v Petrohradě ptal na to, že nyní chce mít každý slovo v rusko-amerických jednáních. Ale evropští lídři kromě toho stále naléhají a požadují, aby se mohli účastnit jednání o Ukrajině. Jak to hodnotíte?
VP:
Nevidím na tom nic špatného. Požadovat nemůže nikdo nic, zvláště ne od Ruska – ať si to zkoušejí na někoho jiného. Po staletí vymáhali své požadavky na svých vazalech, teď už je to naopak – oni sami jsou pod tlakem. Tak ať si sednou doma a zamyslí se nad tím, jak to dopracovali až sem.
Ale jejich účast v jednáních je samozřejmě žádoucí. My jsme se jim nikdy nevyhýbali – vedli jsme s nimi pravidelné diskuse. Byli to oni, kdo se ve své iluzorní snaze o porážku Ruska na bojišti sami od kontaktů s námi distancovali. Pokud se chtějí vrátit, prosím, není problém.

Sledoval jsem reakci na můj telefonát s prezidentem USA i na setkání na vysoké úrovni v Rijádu. Byla emotivní a postrádala jakoukoliv logiku. Proč? Protože k řešení složitých a i velmi citlivých problémů, včetně těch ukrajinských, musí Rusko i Spojené státy nejprve udělat první krok.
A ten první krok? Musí být zaměřen na zvýšení důvěry mezi oběma státy. Přesně tím jsme se zabývali v Rijádu a tím se budou zabývat i naše další kontakty na vysoké úrovni. Bez toho nelze vyřešit žádný problém – včetně ukrajinské krize.
A kde v tom figurují Evropané? Co by tam dělali, to jsou přece rusko-americké bilaterální vztahy. V telefonickém hovoru i na setkání v Rijádu jsme samozřejmě zmínili otázky spojené s ukrajinskou krizí, ale samotná podstata tohoto tématu zatím nebyla projednávána. Dohodli jsme se pouze na tom, že se tím budeme zabývat později. A v tomto ohledu nevylučujeme účast evropských států.
Chci zdůraznit: s respektem se stavíme i k postoji našich partnerů z BRICS, kteří vytvořili skupinu podporovatelů míru. Dnes jsem například mluvil s čínským prezidentem a také jsme o tom diskutovali. Informoval mě, že jejich skupina „Přátelé míru“ se brzy opět sejde v New Yorku, kde bude tuto otázku řešit. Nejen Evropané, ale i další země mají právo se účastnit.
PZ:
Chtěl bych požádat o komentář k dalším Trumpovým prohlášením – a těch je opravdu mnoho.
VP:
Prosím, ale ne ke všem, ano?
PZ:
Ne ke všem. Třeba prohlásil, že chce navrhnout vám i čínskému vůdci snížení obranných rozpočtů na polovinu. Co si o tom myslíte?
VP:
Vím o tom, mohu se domýšlet, na čem to je založeno. Pravděpodobně na výpočtech jednoho britského výzkumného centra, které analyzovalo naše vojenské výdaje podle parity kupní síly. Loni měly USA vojenský rozpočet, myslím, 968 miliard dolarů. Pokud se sečtou ruské a čínské výdaje, vychází to zhruba nastejno – dohromady jsou srovnatelné s americkými.
Zaprvé, je třeba to pořádně propočítat. Výpočty britského centra mohou být přesné, ale také nemusí – mohou být zcela nepřesné.
Zadruhé, nemohu komentovat, jak na to zareaguje Čínská lidová republika. Američané se na Čínu už několikrát obraceli s různými návrhy ohledně strategických útočných zbraní a jiných zásadních otázek. Ale to je věc Číny.
Pokud jde o nás, my bychom se mohli dohodnout s USA – nejsme proti. Myšlenka je dobrá: pokud Spojené státy sníží výdaje o 50 %, snížíme je i my o 50 %. A Čína se pak může připojit, pokud bude chtít. Myslíme si, že ten návrh je zajímavý a jsme připraveni o něm diskutovat.
PZ:
Trump také zavedl 25% clo na dovoz oceli a hliníku ze všech zemí. A my jsme přitom kdysi s USA v oblasti hliníku spolupracovali docela dobře. Jak hodnotíte tuto obchodní politiku?
VP:
Teď nechci komentovat obchodní politiku Spojených států. Již mnoho let je spojena se sankcemi nejen proti nám. Tyto sankce považujeme za nezákonné a škodlivé pro světový obchod i pro ekonomiku. A podle mého názoru škodí jak nám, tak těm, kdo je zavádějí.
Pokud jde o obchodní politiku, vyšší sazby, cla a podobně – každá země si sama určuje, co je pro ni výhodné a co ne. Chápu tu logiku – přenést výrobu do své země, vytvořit pracovní místa, přimět firmy platit daně na všech úrovních daňového systému a tak dále. Ale v určité fázi tyto kroky nevyhnutelně narazí na problémy, například na inflační tlaky a růst cen produktů.
Pokud jde o hliník, v roce 2017 jsme dodávali přibližně 15 % z celkového amerického dovozu hliníku. Spojené státy si celkově vyrábějí asi 60 % své potřeby samy, zbylých 40 % dovážejí. A z těch 40 % tvořil ruský hliník 15 %. Hlavním dodavatelem je dnes Kanada.
Pokud by se Spojené státy rozhodly otevřít svůj trh našim výrobcům, mohli bychom na americkém trhu prodat asi 2 miliony tun hliníku. To by nemělo zásadní dopad na cenu, ale podle mého názoru by to přispělo ke stabilizaci trhu.
A co je nejdůležitější – mohli bychom s americkými společnostmi spolupracovat na tomto odvětví. Například už v sovětských dobách existovaly plány na výstavbu nové vodní elektrárny v Krasnojarském kraji a rozšíření výroby hliníku.

Hliník je především otázkou energie, nejlépe levné energie. Vodní energie je levná a navíc ekologicky čistá. Tyto projekty jsou sice investičně náročné – podle předběžných odhadů by dnes stály kolem 15 miliard dolarů –, ale stále stojí za úvahu.
Ano, politika současného prezidenta USA směřuje k tomu, aby se výroba soustředila na území Spojených států. Ale pokud by americké firmy investovaly u nás, bylo by to také výhodné. Firmy by vydělávaly slušné peníze a potřebné objemy hliníku by přicházely na americký trh za zcela přijatelných tržních podmínek. Je nad čím přemýšlet, stejně jako nad společnou prací v oblasti vzácných zemin a dalších odvětví, včetně energetiky.
PZ:
Mimochodem, před pár minutami jsem četl zprávu z USA: prezident Trump prohlásil, že USA a Rusko diskutují o velkých ekonomických projektech v rámci jednání o Ukrajině.
VP:
Ano, některé naše firmy jsou ve vzájemném kontaktu a takové projekty projednávají.
PZ:
Děkuji vám mnohokrát.

No přesně 🥺

Tabulka Přihláška JVT 2025