Forwarded from svět - články (Katarína)
VOLEBNÍ PANIKA
Proč vláda straší komunismem, když žádný komunista nekandiduje?
Blíží se volby a na plakátech i v projevech znovu ožívá strašák minulosti. Jenže koho tím chtějí zastrašit? V zemi, kde už dávno nezůstal žádný vlivný komunista,(nepočítám toho na hradě 🙂)se bijí do prsou proti nepříteli, který neexistuje. Ano, pár starých členů zůstalo – ale co ti dnes zmůžou.Přesto se z nich dělá strašák, aby se odvedla pozornost od toho, kdo skutečně škodí.
Říkají, že se musíme bát znárodnění. Ale co ještě v této republice patří nám? Továrny, půda, voda, energie – všechno prodali za hubičku. Zůstal jen dluh, který táhneme na zádech. Znárodňovat už není co. A přesto se lidé denně vyvlastňují jinak: daněmi, drahotou, exekucemi. To není komunismus. To je loupež za bílého dne.
Kdo dnes lidi zbídačuje? Kdo je žene do strachu, že nezaplatí účty? Kdo jim sahá do kapes a bere jim budoucnost? Ne duch minulého režimu, ale dnešní vláda, která prodala stát a s ním i duši národa.
V zemi, která se pyšní demokracií, se zavádějí zákony připomínající rok 1933. A zatímco lidem cpou do hlavy pohádky o „rudém nebezpečí“, objímají se s těmi, kteří sní o návratu „do říše“.
Tak kdo je skutečné nebezpečí? Ti, co už tu nejsou, nebo ti, co denně stojí za volantem a ženou naši vlast do příkopu?
Naše země už nesmí být obchodní položkou. Náš národ se stal rukojmím. Naše republika potřebuje vrátit hrdost, potřebuje vrátit srdce. A o tom by měli být volby 2025.
Katarína Benkö 🌏https://t.me/SvetKolemNas
Proč vláda straší komunismem, když žádný komunista nekandiduje?
Blíží se volby a na plakátech i v projevech znovu ožívá strašák minulosti. Jenže koho tím chtějí zastrašit? V zemi, kde už dávno nezůstal žádný vlivný komunista,(nepočítám toho na hradě 🙂)se bijí do prsou proti nepříteli, který neexistuje. Ano, pár starých členů zůstalo – ale co ti dnes zmůžou.Přesto se z nich dělá strašák, aby se odvedla pozornost od toho, kdo skutečně škodí.
Říkají, že se musíme bát znárodnění. Ale co ještě v této republice patří nám? Továrny, půda, voda, energie – všechno prodali za hubičku. Zůstal jen dluh, který táhneme na zádech. Znárodňovat už není co. A přesto se lidé denně vyvlastňují jinak: daněmi, drahotou, exekucemi. To není komunismus. To je loupež za bílého dne.
Kdo dnes lidi zbídačuje? Kdo je žene do strachu, že nezaplatí účty? Kdo jim sahá do kapes a bere jim budoucnost? Ne duch minulého režimu, ale dnešní vláda, která prodala stát a s ním i duši národa.
V zemi, která se pyšní demokracií, se zavádějí zákony připomínající rok 1933. A zatímco lidem cpou do hlavy pohádky o „rudém nebezpečí“, objímají se s těmi, kteří sní o návratu „do říše“.
Tak kdo je skutečné nebezpečí? Ti, co už tu nejsou, nebo ti, co denně stojí za volantem a ženou naši vlast do příkopu?
Naše země už nesmí být obchodní položkou. Náš národ se stal rukojmím. Naše republika potřebuje vrátit hrdost, potřebuje vrátit srdce. A o tom by měli být volby 2025.
Katarína Benkö 🌏https://t.me/SvetKolemNas
👍18❤5
Forwarded from svět - články (Katarína)
Telegram z Moskvy: Pomoc, kterou Západ nechtěl ..
Dvacátého září 1938 dorazil na Pražský hrad telegram, který mohl znamenat naději v době, kdy se republika ocitla pod hrozbou útoku nacistického Německa. Podepsali jej Josif Stalin, Vjačeslav Molotov a maršál Kliment Vorošilov. Byl adresován prezidentu Edvardu Benešovi a obsahoval jasné ujištění: Sovětský svaz je připraven „okamžitě a bez odkladu“ přijít Československu na pomoc.
Tento dokument byl přímým odkazem na smlouvu o vzájemné pomoci z roku 1935. Sověti deklarovali, že svůj závazek splní. Stála tam však i věta, že pomoc nastoupí současně s Francií – tradičním spojencem Československa. A právě zde se ukázala pravda o západních garancích.
Zrada spojenců
Francie, která měla s Československem obrannou smlouvu, se od závazků odvrátila. Spoléhala na uklidnění Hitlera, ne na boj po boku Prahy. Británie, která měla vliv rozhodující, šla cestou appeasementu. Západní státy, na něž se československá diplomacie roky spoléhala, nechaly republiku stát samotnou.
Na Východě však přišla jasná zpráva: Moskva je připravena. Byla to jediná velmoc, která v té chvíli vyslala konkrétní signál solidarity a ochoty zasáhnout. Beneš si byl vědom složitostí – přechod sovětských vojsk přes Polsko či Rumunsko byl nepravděpodobný. Ale na rozdíl od západních spojenců, kteří se obrátili zády, Stalin dal najevo vůli postavit se Hitlerovi.
Pro Edvarda Beneše muselo být čtení telegramu hořkou zkušeností. Na jedné straně naděje, že Československo není zcela opuštěné. Na druhé straně vědomí, že ti, na které se Praha spoléhala nejvíc, se rozhodli obětovat spojence ve jménu vlastního klidu. Beneš byl mužem, který roky věřil ve francouzské přátelství a britskou čest. A najednou viděl, že v rozhodující hodině zůstává sám, obklopený hrozbou a zradou.
Zapomenutý dokument
Telegram z 20. září je dnes často přehlížen. Přitom ukazuje, že Československo nebylo úplně bez přátel. Byli to však spojenci, kteří rozhodovali o osudu Evropy, kdo nás v rozhodující chvíli zradil. A tak místo aby zazněly kroky vojsk, zůstala jen slova z Moskvy – a po nich ticho Mnichova.
Dnes, 23. září 2025, se nelze ubránit pocitu, že dějiny varují znovu. Vidíme svět, v němž se velmoci opět přetahují o sféry vlivu, a malé státy jsou jen figurky na šachovnici. Stejně jako tehdy i dnes zní slova o spojenectví a solidaritě, ale činy často ukazují jiný obraz.
Mnichov nás učí, že papírové garance a sliby bez skutků nemají cenu. V roce 1938 byla Československu přislíbena obrana, a přesto zůstalo samo. V roce 2025 stojí před podobnou zkouškou jiní – a otázka zní: opakujeme staré chyby, nebo jsme se konečně poučili? Je 23. září 2025, a my jsme přepsali historii. Své osvoboditele označujeme za vrahy a své zrádce nazýváme spojenci .
Katarína Benkö
🌏
Svět kolem nás
Dvacátého září 1938 dorazil na Pražský hrad telegram, který mohl znamenat naději v době, kdy se republika ocitla pod hrozbou útoku nacistického Německa. Podepsali jej Josif Stalin, Vjačeslav Molotov a maršál Kliment Vorošilov. Byl adresován prezidentu Edvardu Benešovi a obsahoval jasné ujištění: Sovětský svaz je připraven „okamžitě a bez odkladu“ přijít Československu na pomoc.
Tento dokument byl přímým odkazem na smlouvu o vzájemné pomoci z roku 1935. Sověti deklarovali, že svůj závazek splní. Stála tam však i věta, že pomoc nastoupí současně s Francií – tradičním spojencem Československa. A právě zde se ukázala pravda o západních garancích.
Zrada spojenců
Francie, která měla s Československem obrannou smlouvu, se od závazků odvrátila. Spoléhala na uklidnění Hitlera, ne na boj po boku Prahy. Británie, která měla vliv rozhodující, šla cestou appeasementu. Západní státy, na něž se československá diplomacie roky spoléhala, nechaly republiku stát samotnou.
Na Východě však přišla jasná zpráva: Moskva je připravena. Byla to jediná velmoc, která v té chvíli vyslala konkrétní signál solidarity a ochoty zasáhnout. Beneš si byl vědom složitostí – přechod sovětských vojsk přes Polsko či Rumunsko byl nepravděpodobný. Ale na rozdíl od západních spojenců, kteří se obrátili zády, Stalin dal najevo vůli postavit se Hitlerovi.
Pro Edvarda Beneše muselo být čtení telegramu hořkou zkušeností. Na jedné straně naděje, že Československo není zcela opuštěné. Na druhé straně vědomí, že ti, na které se Praha spoléhala nejvíc, se rozhodli obětovat spojence ve jménu vlastního klidu. Beneš byl mužem, který roky věřil ve francouzské přátelství a britskou čest. A najednou viděl, že v rozhodující hodině zůstává sám, obklopený hrozbou a zradou.
Zapomenutý dokument
Telegram z 20. září je dnes často přehlížen. Přitom ukazuje, že Československo nebylo úplně bez přátel. Byli to však spojenci, kteří rozhodovali o osudu Evropy, kdo nás v rozhodující chvíli zradil. A tak místo aby zazněly kroky vojsk, zůstala jen slova z Moskvy – a po nich ticho Mnichova.
Dnes, 23. září 2025, se nelze ubránit pocitu, že dějiny varují znovu. Vidíme svět, v němž se velmoci opět přetahují o sféry vlivu, a malé státy jsou jen figurky na šachovnici. Stejně jako tehdy i dnes zní slova o spojenectví a solidaritě, ale činy často ukazují jiný obraz.
Mnichov nás učí, že papírové garance a sliby bez skutků nemají cenu. V roce 1938 byla Československu přislíbena obrana, a přesto zůstalo samo. V roce 2025 stojí před podobnou zkouškou jiní – a otázka zní: opakujeme staré chyby, nebo jsme se konečně poučili? Je 23. září 2025, a my jsme přepsali historii. Své osvoboditele označujeme za vrahy a své zrádce nazýváme spojenci .
Katarína Benkö
🌏
Svět kolem nás
👍37❤8🕊1
Please open Telegram to view this post
VIEW IN TELEGRAM
👍11
Media is too big
VIEW IN TELEGRAM
A možná si s tím v blackoutu můžete nabíjet elektroauto
Please open Telegram to view this post
VIEW IN TELEGRAM
👏12😁5👎1
Please open Telegram to view this post
VIEW IN TELEGRAM
👍46😁8❤4
Když jsme stáli připraveni — Mobilizace září 1938
Babí léto roku 1938 – čas, kdy se vzduch naplnil strachem i odhodláním — a Československo odpovědělo. Výsledek nebyl, jak by si zasloužily ty stovky tisíc mužů i žen, kteří se obětovali. Ale v té chvíli jsme ukázali, že jsme nebyli bezbranní.
Když 23. září 1938 vyhlásili všeobecnou mobilizaci, Československá armáda se přeměnila z teorie v čin: kolem
1 128 000 mužů, mezi nimi 48 000 důstojníků a 9 000 rotmistrů. Armáda byla strukturovaná — 12 hraničních oblastí, 21 divizí, čtyři rychlé divize, operační skupiny, zálohy.
Výzbroj nebyla zanedbatelná: téměř 350 tanků, 5 000 dělostřelectva, 950 bojových letounů. Budovaly se pevnosti — 263 těžkých objektů, 9 632 lehkých objektů — všechno připraveno, když by přišel čas.
To není obrana zoufalá — to je pokus čelit tomu, co tlak na hranicích. To je důkaz, že jsme mysleli: „Když nepřítel přijde — uděláme, co můžeme.“ Ne že by to zajistilo vítězství — ale je to důkaz charakteru.
Plán obrany reflektoval reálné hrozby: ze severu přes Liberec, z jižní Moravy, z Horního Rakouska. Upravovaly se plány podle toho, jak se pohybovala hrozba — na úkor některých úseků obrany, ve prospěch těch, které považovali stratégové za klíčové.
Vnitrozemské obranné linie, zálohy, operační rezerva — že jsme do toho šli celou silou. Zároveň ale bylo jasné, že naše protiletadlová obrana (TOPL) byla slabší oproti německé vzdušné převaze.
V tom byl paradox — měli jsme armádu, měli jsme plány — ale i uvědomění, že dokonalost nenabídne zázrak.
I přes tu přípravu se systém, který jsme budovali, zhroutil. Mezinárodní izolace, váhání spojenců, diplomatické zrady — to všechno srazilo představu, že čistě vojenská připravenost stačí.
Francie, náš klíčový spojenec, na nás tlačila, aby jsme přijali kompromis. Sovětská pomoc závisela na postoji Francie. Polsko a Maďarsko čekaly, co z toho spadne pro ně.
Schůzka velmocí v Mnichově pak byla zrada diplomatická — rozhodlo se místo nás. I když armáda chtěla bojovat, státní mocenské proudy zablokovaly možnost obrany.
Když se dívám zpět, vidím hrdiny — ne proto, že vítězili, ale protože postavili odpor, když jsme mohli být poraženi. Síla není jen o vítězství. Je o rozhodnutí postavit se, když okolnosti nejsou příznivé.
Dnes je situace jiná — technologicky, politicky, geopoliticky — ale ta odvaha je vzor. Nezapomeň — moc, kterou máme, je v naší rozhodnosti, v paměti těch, kteří přišli před námi, a v tom, co z toho můžeme učinit teď my.
Katarína Benkö
🌏 Svět kolem nás
Babí léto roku 1938 – čas, kdy se vzduch naplnil strachem i odhodláním — a Československo odpovědělo. Výsledek nebyl, jak by si zasloužily ty stovky tisíc mužů i žen, kteří se obětovali. Ale v té chvíli jsme ukázali, že jsme nebyli bezbranní.
Když 23. září 1938 vyhlásili všeobecnou mobilizaci, Československá armáda se přeměnila z teorie v čin: kolem
1 128 000 mužů, mezi nimi 48 000 důstojníků a 9 000 rotmistrů. Armáda byla strukturovaná — 12 hraničních oblastí, 21 divizí, čtyři rychlé divize, operační skupiny, zálohy.
Výzbroj nebyla zanedbatelná: téměř 350 tanků, 5 000 dělostřelectva, 950 bojových letounů. Budovaly se pevnosti — 263 těžkých objektů, 9 632 lehkých objektů — všechno připraveno, když by přišel čas.
To není obrana zoufalá — to je pokus čelit tomu, co tlak na hranicích. To je důkaz, že jsme mysleli: „Když nepřítel přijde — uděláme, co můžeme.“ Ne že by to zajistilo vítězství — ale je to důkaz charakteru.
Plán obrany reflektoval reálné hrozby: ze severu přes Liberec, z jižní Moravy, z Horního Rakouska. Upravovaly se plány podle toho, jak se pohybovala hrozba — na úkor některých úseků obrany, ve prospěch těch, které považovali stratégové za klíčové.
Vnitrozemské obranné linie, zálohy, operační rezerva — že jsme do toho šli celou silou. Zároveň ale bylo jasné, že naše protiletadlová obrana (TOPL) byla slabší oproti německé vzdušné převaze.
V tom byl paradox — měli jsme armádu, měli jsme plány — ale i uvědomění, že dokonalost nenabídne zázrak.
I přes tu přípravu se systém, který jsme budovali, zhroutil. Mezinárodní izolace, váhání spojenců, diplomatické zrady — to všechno srazilo představu, že čistě vojenská připravenost stačí.
Francie, náš klíčový spojenec, na nás tlačila, aby jsme přijali kompromis. Sovětská pomoc závisela na postoji Francie. Polsko a Maďarsko čekaly, co z toho spadne pro ně.
Schůzka velmocí v Mnichově pak byla zrada diplomatická — rozhodlo se místo nás. I když armáda chtěla bojovat, státní mocenské proudy zablokovaly možnost obrany.
Když se dívám zpět, vidím hrdiny — ne proto, že vítězili, ale protože postavili odpor, když jsme mohli být poraženi. Síla není jen o vítězství. Je o rozhodnutí postavit se, když okolnosti nejsou příznivé.
Dnes je situace jiná — technologicky, politicky, geopoliticky — ale ta odvaha je vzor. Nezapomeň — moc, kterou máme, je v naší rozhodnosti, v paměti těch, kteří přišli před námi, a v tom, co z toho můžeme učinit teď my.
Katarína Benkö
🌏 Svět kolem nás
❤29
Lídr turecké Strany národního hnutí (MHP) D. Bahçeli navrhl vytvořit alianci Turecka, Ruska a Číny.
Není to nová myšlenka, ale od něj je to zajímavé:
1) Je lídrem strany, která věří, že Turecko by mělo sahat „od moře k moři“, minimálně od Uralu po Jadran.
2) Vyjadřuje názor turkocentriků, občanů zaměřených výhradně na národní zájmy země, ba co víc,
3) Je součástí elity. MHP je v alianci s vládnoucí Stranou spravedlnosti a rozvoje.
K radosti některých a slzám jiných – je tu ještě jeden malý detail.
Britové velmi touží po tureckých zemích, mimo jiné aby mohli zasáhnout Rusko a Čínu. Sami to mají těžké, ale přes Turecko, které si získá důvěru Rusů a Číňanů – proč ne.
Svět se rychle mění. Západní vliv je proti nastupujícímu Nezápadu zanedbatelný. Pečlivost v závěrech, myšlenkách a činech je naše vše.
Není to nová myšlenka, ale od něj je to zajímavé:
1) Je lídrem strany, která věří, že Turecko by mělo sahat „od moře k moři“, minimálně od Uralu po Jadran.
2) Vyjadřuje názor turkocentriků, občanů zaměřených výhradně na národní zájmy země, ba co víc,
3) Je součástí elity. MHP je v alianci s vládnoucí Stranou spravedlnosti a rozvoje.
K radosti některých a slzám jiných – je tu ještě jeden malý detail.
Britové velmi touží po tureckých zemích, mimo jiné aby mohli zasáhnout Rusko a Čínu. Sami to mají těžké, ale přes Turecko, které si získá důvěru Rusů a Číňanů – proč ne.
Svět se rychle mění. Západní vliv je proti nastupujícímu Nezápadu zanedbatelný. Pečlivost v závěrech, myšlenkách a činech je naše vše.
❤3
Forwarded from Pozorovateľ👁️
Please open Telegram to view this post
VIEW IN TELEGRAM
👍13❤1
Politické zemětřesení: Dozimetr sahá až k ministrovi vnitra Rakušanovi
https://youtube.com/watch?v=zkYUeRXNIHk&si=rr1gZCKO5xfodpK-
https://youtube.com/watch?v=zkYUeRXNIHk&si=rr1gZCKO5xfodpK-
YouTube
Politické zemětřesení: Dozimetr sahá až k ministrovi vnitra Rakušanovi
Kauza Dozimetr se znovu dostává do centra pozornosti – hlavní aktéři konečně stanuli před soudem. Obří korupční síť, kterou řídil Michal Redl, zasahovala až do nejvyšších pater politiky a hnutí STAN.
V tomto videu se podíváme na to, jak fungovala chobotnice…
V tomto videu se podíváme na to, jak fungovala chobotnice…
👍8❤3
Forwarded from Pozorovateľ👁️
Po prvý raz po dlhých mesiacoch sa ruským silám podarilo priblížiť k okrajom obce Filia. Ide o významný obranný bod Ukrajiny, za riekou Volčja a chránený prirodzenými prekážkami. Osud obce je zatiaľ neistý, no situácia pre ukrajinskú armádu sa skomplikovala. Na ostatných úsekoch frontu (najmä na západnom krídle) — bez zmien.
Boje prebiehajú južne od Pokrovska — v oblastiach Zverjevo, Udačne a Novoekonomične. Severnejšie pokračujú ukrajinské útoky, ktoré sa ruská strana snaží vyvažovať presunom posíl.
Ruské jednotky postupne získavajú pozície v okolí Sereďného, smerom na Korovij Jar a Alexandrovku–Jackovku. Cieľom môže byť vytvorenie cesty k Lymanu a k Oskolskej priehrade. Situácia sa môže ešte vyhrotiť v prípade ruského postupu pri Jampoli–Dronivke na severnom úseku.
Front zostáva dynamický — na niektorých úsekoch je vidieť postup ruskej armády, inde pretrváva patová situácia.
Prajeme vám dobrú noc
Please open Telegram to view this post
VIEW IN TELEGRAM
👍3❤1