Ostravsko-opavská operace
(10. března – 5. května 1945)

2.část
Průběh bojů o Ostravu a ti na které se zapomnělo

30. dubna 1945 – Hlavní útok na město
Československé tanky vyrazily do útoku společně se sovětskou pěchotou.
Vítkovické železárny byly klíčovým cílem – Němci je chtěli zničit, ale českoslovenští tankisté dorazili včas a zlikvidovali německou diverzní jednotku.
Vojáci postupovali ulicemi, kde museli čistit každý dům od německých odstřelovačů.
Německé protitankové zbraně (pancéřové pěsti a děla) působily velké ztráty – několik tanků bylo zasaženo a posádky musely pokračovat pěšky.


1. května 1945
Německá obrana se rozpadala, ale stále docházelo k jednotlivým přestřelkám.
Němečtí odstřelovači zaujali pozice v troskách budov a zpomalovali postup československých a sovětských vojáků.
Kolem poledne bylo město definitivně osvobozeno.


Hrdinové doby

Desátník Josef Buršík – tankista a hrdina Ostravy
Vedl svůj tank T-34 na čele útoku, když se dostal pod těžkou palbu německých děl.
Jeho tank byl zasažen, ale podařilo se mu z něj vylézt a připojit se k pěchotě.
S granáty a samopalem čistil německé pozice v ruinách domů.

Velitel brigády – podplukovník Vladimír Janko
Připravoval taktiku boje v městských ulicích, aby minimalizoval ztráty.
Osobně koordinoval postup tankových čet, aby se vyhnuly minovým polím a pastím.
Jeho vedení umožnilo brigádě rychlý a efektivní postup Ostravou.
Československá tanková brigáda ztratila několik desítek mužů a několik tanků.
Němci utrpěli mnohem větší ztráty – mnoho vojáků padlo nebo bylo zajato.
Díky československým a sovětským vojákům byla Ostrava zachráněna před zničením, ačkoli část města byla silně poškozena boji.
Ostravská operace byla posledním velkým tankovým bojem na československém území.
Byl to jeden z největších úspěchů československých tankistů v celé válce.

Během Ostravsko-opavské operace se odehrálo mnoho hrdinských činů, kdy jednotliví vojáci riskovali své životy pro úspěch celé operace. Mnozí z nich později získali vyznamenání, ale někteří byli po válce zapomenuti.

Desátník Josef Buršík
Josef Buršík byl velitelem tanku T-34/85 v 1. československé samostatné tankové brigádě.
Když jeho tank projížděl ulicemi Ostravy, dostal zásah z německého protitankového děla.
Buršíkovi se podařilo z hořícího tanku vylézt a připojit se k československé pěchotě.
Ozbrojen pouze samopalem vedl pěšáky do útoku na německé kulometné hnízdo, které blokovalo průchod.
Po boji zjistil, že z jeho posádky přežil jen on a střelec, který byl těžce raněný.


Poručík Antonín Sochor
byl důstojníkem československé pěchoty a velitelem útočné čety.
Při postupu k Ostravě se jeho jednotka dostala do minového pole.
Němci začali palbu a vojáci se nemohli pohnout.
Sochor se rozhodl vést vojáky přes minové pole sám – šel první a odstraňoval miny holýma rukama.
Když už byli skoro venku, spustili Němci nový útok.
Sochor si vzal samopal a vedl protiútok, přestože byl zraněný střepinou.
Po válce se stal jedním z nejvýznamnějších velitelů československé armády.

Rotmistr Václav Pešek
byl střelec kulometu a bojoval na levém křídle útočících jednotek.
Při jednom z útoků byl jeho kamarád těžce zraněn střepinou granátu.
Přestože kolem létaly kulky, Pešek ho popadl a odnesl přes celé bitevní pole do bezpečí.
Při návratu k jednotce byl sám zasažen do ramene, ale pokračoval v boji.


Ostravské boje byly plné hrdinských činů, na které se dnes zapomíná. Mnoho československých vojáků bojovalo nejen za své životy, ale i za budoucnost své vlasti.
https://t.me/SvetKolemNas