Aby toho nebylo málo, když „novináři“ dorazí do Washingtonu, přidají se k rebelům, kteří je chrání vlastními těly před letícími kulkami. Tím je i hloupým pozorovatelům jasné, že „novináři“ jsou na straně rebelů. Pak „novináři“ vstoupí do Bílého domu jako první. Banda povstalců, která je následuje (!), popraví amerického prezidenta, který se více než trochu podobá Donaldu Trumpovi.

U takových filmů nepotřebujete formální vyhlášení války americkému dolaru, americkému prezidentství a USA jako zemi.

IS: Zmínil jste Rusko jako potenciálního významného partnera Spojeného království. Ale nenávidí Britové Rusy?

RZ: Četl jsem váš sloupek na toto téma. Je dobře zpracovaný a důkladně vyargumentovaný, ale já bych v této věci Britům ubral. Ten národ je zahleděný sám do sebe a pochybuji, že jsou schopni skutečně nenávidět – nebo milovat – jakýkoli jiný národ za to, jaký je. Mají rádi Němce? Francouze? Iry, proboha? Jejich postoj je dán aktuální politickou situací a britskými zájmy, které jsou, jak řekl lord Palmerston, věčné a trvalé.

Vzpomeňte si na 20. století. Na jeho počátku se ruské a britské impérium ocitly na mrtvém bodě ve Velké hře. Rusové tak byli britské veřejnosti prodáváni jako věční nepřátelé. V roce 1914 se však obě země staly spojenci v první světové válce. To z Rusů udělalo věčné přátele Britů. Ruská revoluce v roce 1917 udělala z Rusů opět věčné nepřátele. V roce 1941 se však z nich opět stali věční přátelé. Ne však na dlouho – studená válka jim vrátila status věčných nepřátel. Tato častá změna názorů inspirovala George Orwella k napsání knihy Devatenáct set osmdesát čtyři . Jeho heslo „Válka je mír“ předznamenalo vyhlášení „humanitárního bombardování“ tiskovým mluvčím NATO Jamiem Sheou v roce 2002 během války v Kosovu. Skutečně, pokud se nás Všemohoucí Bůh rozhodne potrestat, nebude to ani tak za naše hříchy, jako za naše pokrytectví.

Ta kosovská válka skutečně neskončila a někteří tvrdí, že jakýkoli dlouhodobý mír v Evropě bude zahrnovat navrácení Kosova Srbsku.

IS: Nyní však ukrajinská válka způsobila, že vztahy mezi Spojeným královstvím a Ruskem jsou nejhorší v historii, že?

RZ: No, ano, ale ani ne tak kvůli tomu, co Rusko udělalo Ukrajině, jako kvůli tomu, co udělaly USA Velké Británii. Na začátku války USA neochotně souhlasily s tím, že Rusko může převzít Ukrajinu. Přestěhovaly své velvyslanectví z Kyjeva do Lvova a pak na polskou stranu hranice a vyzvaly všechna západní velvyslanectví, aby udělala totéž. Zarážející je, že když Rusové ráno v den invaze obsadili (neúspěšně) letiště Antonov v Hostomelu u Kyjeva, tým CNN byl prakticky začleněn do jejich speciálních jednotek. Matthew Chance dělal rozhovor s ruským velitelem a natáčel přestřelku s Ukrajinci bez zásahu. Na čí straně byly ten den USA, myslíte?

Pak se ale Velká Británie rozhodla zasáhnout a narušit americký plán na rychlé ruské vítězství. Rychle převzaly iniciativu a poskytly Ukrajincům vojenské vybavení v hodnotě dvou miliard dolarů a zároveň jim „důrazně doporučily“, aby s Putinem nepodepisovali žádnou mírovou smlouvu. Válka se protáhla. Američané museli neochotně předstírat, že dodávky vojenského vybavení Ukrajině jsou i jejich cílem. Aby tento proces vedli a zabránili tomu, aby se jim vymkl z rukou, vytvořili Ramsteinské schůzky. Odhlédneme-li od rétoriky, americká podpora Ukrajině byla vždy mizivá a mnohem nižší než skutečné potřeby. Nyní, jak všichni vědí, Američané opustili dokonce i rétorický cíl ukrajinského vítězství. Snaží se Ukrajince přesvědčit, aby se smířili s územními ztrátami, které by podle nich vždy znamenaly ruské vítězství.

IS: Proč to USA dělají?

RZ: Rozhodně ne kvůli své lásce k Rusku! Ale proto, že takový postup slouží jejich cílům. Poškozuje a oslabuje EU, zejména Německo, jehož poválečná prosperita byla postavena na levných ruských zdrojích. USA se navíc obávají ruské porážky, protože by zcela jistě vedla ke značným vnitřním nepokojům a dokonce k rozpadu země.

Kromě rizika, že by se jaderné zbraně dostaly do nesprávných rukou, by v takovém případě EU přestala mít na euroasijském kontinentu silnou protiváhu. Samozřejmě s výjimkou Číny, ale ta je od Evropy příliš vzdálená. Evropané by tedy již nepotřebovali Američany, aby je chránili. Nebo za tuto ochranu platit. EU by se nesmírně rozšířila a pohltila by Ukrajinu, Bělorusko, Moldavsko, Gruzii a Arménii. Zajímavé je, že poslední dvě jmenované země byly od roku 1990 politickými geografy přesunuty z Asie – kam patřily téměř tři století – do Evropy. Tento krok umožňuje EU prohlásit je za součást Evropy.

K EU se může připojit i západní část Ruska. Na druhou stranu je to nepravděpodobné, protože pak by se ruština stala jedním z úředních jazyků EU. Vládnoucí elita v některých východoevropských zemích, které se snaží (většinou neúspěšně) asimilovat svou ruskojazyčnou menšinu, by to neunesla.

Celkově by však Evropská unie mohla získat až 100 milionů lidí a 2-3 biliony ročního HDP, čímž by její ekonomika opět převýšila ekonomiku USA.

Pro Američany je to noční můra a nikdy nedopustí, aby se tento scénář uskutečnil.

IS: Vy vážně věříte, že si USA přejí ruské vítězství?

RZ: No ano, v určitém významovém smyslu. Víte, kardinální dohoda mezi oběma zeměmi zřejmě spočívá v tom, že USA opustí Evropu a přenechají ji Rusku, aby ji zkoumalo a chránilo. Na oplátku Rusko nevytvoří vojenské spojenectví s Čínou. Ale prosté předání Evropy Rusku není proveditelné. Putin musí toto privilegium získat ve válce a toto vítězství by mělo zvenčí vypadat reálně. Jde o naaranžovaný zápas, kde je vítěz předem určen; přesto však musí ukázat sílu i odvahu, aby přesvědčil diváky, že titul získal ve férové bitvě. Jeho nos musí být zkrvavený – možná více než jednou – ale nakonec musí zvítězit. USA tedy předstírají, že Ukrajině pomáhají, jak jen mohou, zatímco ve skutečnosti jejich dílčí pomoc slouží pouze k oddálení ruského vítězství, aby bylo pro Evropany přijatelnější.

Lidové mínění v západní Evropě USA pečlivě monitorují a zpočátku bylo silně proukrajinské. To činilo rychlé ruské vítězství neuskutečnitelným a dokonce nežádoucím. Pokud by k němu přesto došlo, mnoho zemí EU by požadovalo přímý zásah NATO na straně Ukrajiny. Nyní je většina obyvatel těchto zemí unavena válkou a chce mírová jednání, což reálně znamená ukrajinskou porážku.

IS: Američané však dodali Ukrajincům moderní zbraňové systémy, jako jsou HIMARS, ATACMS, tanky M1 Abrams a letadla F16 – systémy, kterých se Rusko obávalo a tvrdilo, že překračují jejich červené linie.

RZ: Jistěže ano, že ano? A vypadalo to reálně, že? Ale faktem je, že tyto nové americké zbraňové systémy dostala Ukrajina až ve chvíli, kdy na to byli Rusové víceméně připraveni. Tyto systémy na bojišti nic nezměnily a nepředstavují pro Putinovu vládu ani ruskou armádu žádnou vážnou výzvu.

Stále nejste přesvědčeni? Pak si vzpomeňte na dny Prigožinova puče v létě 2023. Tehdy musely USA ukázat svou pravou tvář a neochotně, ale veřejně vyjádřit podporu Putinově vládě. To zděsilo a ohromilo ruské opozičníky, jako je Chodorkovskij, který se zdá být chytrý, ale zřejmě nevidí zjevné.

IS: Co se podle vašeho názoru stane s NATO?

RZ: Nakonec se NATO USA zbaví a odhodí ho jako prázdnou láhev od limonády. Přiznejme si to – jediným posláním NATO je a vždy bylo zadržovat Rusko, v případě potřeby s ním vést válku. Kapitola NATO však omezuje jeho činnost na severní Atlantik. Dokonce i jižní část oceánu, například Maledivy, je mimo působnost NATO. NATO je tedy pro operace v Tichém oceánu, které jsou pro USA prvořadé, nepoužitelné. Až USA opustí NATO, cokoli z něj zbude, se zhroutí pod vlastní vahou, jako se to stalo v Afghánistánu, když Biden americké jednotky stáhl. Zbývající jednotky NATO neměly vůli ani odvahu zůstat a bojovat.

IS: NATO se však nedávno rozšířilo o Finsko a Švédsko. Je jasné, že za tímto rozšířením stály USA. Jaký byl její účel, jestliže, jak říkáte, se USA chystají NATO opustit?

RZ: Účelem bylo vytvořit čistě evropskou alianci, která by po odchodu USA z Evropy co nejdéle odolávala ruské nadvládě. Je to podobné tomu, co se Američané snažili dohodnout s afghánskou vládou, než se stáhli. Doufali, že zůstane stabilní, což se ukázalo jako zbožné přání. Totéž platí i v Evropě. Americká nepřítomnost v Evropě má být dočasná a USA se chtějí vrátit, jakmile se vypořádají s Čínou.

Do té doby se předpokládá, že ruskou expanzi v Evropě bude kontrolovat NATO se sídlem v EU. Proto Trump chce, aby vlády EU zvýšily své vojenské výdaje na 5 % HDP. Ale například pro Německo by to znamenalo, že téměř polovina jeho státního rozpočtu by šla na Bundeswehr. Je velmi nepravděpodobné, že by jakákoli politická strana nebo koalice po navržení takového rozpočtu v Bundestagu přežila.

IS: Překvapilo vás, že Švédsko a Finsko vstoupily do NATO?

RZ: V podstatě ano, ale spíše jeho rychlostí než samotným faktem. Před rokem 1995 mělo Švédsko ústavu, která v jedné krátké větě zakazovala vojenské spojenectví v případě války. Důvodem byla trpká zkušenost, kterou Švédsko získalo, když v roce 1805 podepsalo v rámci protinapoleonské koalice smlouvu o vzájemné obraně s Velkou Británií. Když však Rusko – tehdy spojenec Francie – vstoupilo v roce 1808 do Finska, Spojené království smlouvu nedodrželo. V důsledku toho muselo Švédsko postoupit Rusku celou východní část svého království. To vedlo ke značným politickým zmatkům a hledání duše. Švédové již nedůvěřovali jiným zemím, pokud jde o jejich vlastní obranu.

To se však změnilo vstupem Švédska do EU. Jednovětou klauzuli v ústavě nahradil patnáctiřádkový právnický blábol, který nic nezakazoval. Takže rozhodnutí vstoupit do NATO muselo být učiněno někdy v té době nebo dříve. Myslím si však, že musí existovat velmi pádné argumenty, proč Švédsko a Finsko prokazatelně ve shodě naskočily do lodi NATO uprostřed zuřící války, čímž zjevně ohrozily svou vlastní bezpečnost.

IS: Jaké argumenty?

RZ: Například Petsamo, což je v ruštině Pečenga. Je to oblast na severu Skandinávského poloostrova, která v letech 1920 až 1944 patřila Finsku. Je to pruh země o rozloze snad 50 krát 150 km, nachází se tam niklový důl a arktický přístav. Důl na nikl je docela důležitý; během druhé světové války byl jediným zdrojem tohoto strategického kovu pro celou nacistickou říši. Těžila se zde ruda, která se po souši dopravovala do švédských a finských baltských přístavů a také lodí kolem Norska. O důl je stále velký zájem, ale ne tak velký jako o kus arktického pobřeží, který poskytuje práva na tisíce čtverečních mil arktického šelfu bohatého na plyn a ropu.

Vzhledem k tomu, že Finsko ani Švédsko dnes ložiska fosilních paliv nevlastní, sledují toto potenciální bohatství se závistí (závidí samozřejmě svým norským sousedům). Získání Petsama je však možné pouze v případě, že Rusko bude poraženo ve válce a bude muset postoupit území vítězům. To bylo pravděpodobně slíbeno Finsku a Švédsku v roce 2022, kdy takový výsledek vypadal pro mnohé pozorovatele pravděpodobně.

Tato hypotéza – říkám jí teorie Petsamo – byla bláznivým odhadem, kterému by nikdo nevěřil. Až do nedávné doby, kdy Trump požadoval Grónsko a Kanadu pro USA. Nyní je tato hypotéza mnohem pravděpodobnější.

Přestože připojení se k vojenskému paktu jasně namířenému proti vymezené zemi (jako NATO proti Rusku) není podle mezinárodního práva považováno za přímý akt agrese, diferencovanější pohled říká, že to přesto podkopává mezinárodní řád a zvyšuje pravděpodobnost války. Švédsko a Finsko tedy jednaly neuváženě.

IS: Co má Petsamo společného s Grónskem?

RZ: Obě země poskytují přístup k arktickému šelfu, ale Grónsko ho samozřejmě nabízí mnohem více. Arktida disponuje jedinými zbývajícími nevyužitými ložisky ropy a zemního plynu, které jsou jako zdroje energie stále nenahraditelné. Navzdory všem řečem o zelené energii a nespočítaným miliardám vyhozeným do budování solárních a větrných elektráren celosvětová produkce a spotřeba fosilních paliv stále roste. S nástupem Trumpa k moci se tato spotřeba může jen zrychlit. Také pravicové strany v Evropě jsou vůči Zelené dohodě skeptické. AfD v Německu slibuje, že zbourá všechny ošklivé větrníky – a ošklivé jsou všechny. Ropný vrchol je však reálný; nejproduktivnější ropná pole jsou blízko vyčerpání. Největší konvenční ropné pole na světě, Ghawar v Saúdské Arábii, je v útlumu. To znamená – chcete-li více energie, vrtejte, baby, vrtejte. Ale kde vrtat? Jedinou zbývající nadějí na nalezení velkých ložisek je Arktida.

IS: Takže si myslíte, že Trump myslí anexi Grónska vážně?

RZ: A také Kanadu. Smrtelně vážně. Až se tak stane, budou mít USA více než polovinu arktického šelfu, těsně následované Ruskem. Tyto dvě země budou mít více než 90 % z celkového počtu, přičemž mnohem menší zbývající část bude z velké části norská. Výhrada však spočívá v tom, že bez výslovného či skrytého souhlasu Ruska by USA nemohly pomýšlet na anexi ani jedné z těchto dvou zemí. Je tomu tak proto, že takový krok zjevně není v zájmu Číny. Čína je sice vojensky velmi silná, ale je příliš daleko od oblasti a bez Ruska nebude moci zasahovat.

Dohoda tedy zní, pokud to dnes můžeme vidět, tak, že Rusko obsadí Ukrajinu a vrhne svůj stín na celou Evropu, zejména na její východní a střední část, zatímco USA uchvátí Kanadu a Grónsko a opět ovládnou oba americké kontinenty. Monroeova a Brežněvova doktrína se znovu rodí – s pomstou.

IS: Proč se to děje právě teď? Je to jen nedostatek energie?

RZ: Nejen. Obecným problémem světové ekonomiky je nadprodukce kapitálu. Prostě už nezbývají žádné velké ekonomické oblasti, kde by se dalo po odečtení nákladů, rizik a inflace výhodně investovat. Příliš mnoho národů se stalo kapitalistickými, jejich obyvatelstvo vydělává více, než spotřebovává. Rozdíl – kapitál toužící po investování – se každým dnem zvětšuje. Planeta je již téměř plně globalizovaná a od další globalizace nelze očekávat žádný významný zisk.

Taková situace nenastala poprvé a historie nabízí dominantní ekonomice několik východisek: globální válku, hyperinflaci a územní expanzi. Aby byla globální válka podobná druhé světové válce účinným řešením, musela by zničit vážnou část globálního kapitálu – řekněme 20 až 30 %. Regionální konflikty, například mezi Ukrajinou a Ruskem, jsou pro takový účel příliš malé. Stačilo by pouze vypálit polovinu Evropy – řekněme od Moskvy po Berlín nebo Paříž. Taková válka by však dnes velmi rychle přerostla v jadernou a vymkla by se kontrole.

Totéž platí pro hyperinflaci; i když účinně ničí kapitál, poškozuje také vládnoucí třídu a otevírá cestu revolucím s nejasnými důsledky – jako například v Německu 30. let. Vidíme také, jak pandemie COVID, ať už přirozená, nebo umělá, vedla k prudkému nárůstu inflace, který nakonec vyústil ve změnu elit – v neposlední řadě v USA.

IS: Co tedy zbývá, je územní expanze?

RZ: Přesně tak. Jediným problémem je, že anexe Kanady i Grónska nemusí USA stačit k tomu, aby se dostaly ze smrtící ekonomické spirály. Kanada je z hlediska počtu obyvatel malá (méně než 40 milionů), zatímco Grónsko je zanedbatelné (asi 50 000). Stejně tak je důležité, že Kanada je již velmi dobře rozvinutá, což znamená, že zde není příležitost pro masivní investice amerických společností mimo plynová a ropná pole. Anexe sice přinese podporu dolaru a americké ekonomice, ale problém nevyřeší.

IS: Co by mohlo pomoci?

RZ: Odchod na jih. Sloučení Spojených států amerických se Spojenými státy mexickými. Tím by přibylo 130 milionů lidí a neomezené možnosti investic – do infrastruktury, nemovitostí, cestovního ruchu atd.

IS: Ale Trump je ostře proti mexické imigraci!

RZ: A právem. Absorbovat mexické obyvatelstvo bez anexe mexického území nedává příliš smysl. Je to skoro jako kdybyste místo koupě sousedova domu a rozšíření svého pozemku přivedli sousedovu rodinu do svého vlastního domu.

IS: Ale anexe Mexika by obrovsky změnila demografickou strukturu USA a navždy změnila charakter tohoto národa. Nahradí španělština angličtinu?

RZ: To si nemyslím, i když španělština se pravděpodobně brzy stane v USA stejně rozšířenou jako angličtina. Souhlasím s tím, že toto spojení změní demografii USA a národní charakter. K těmto změnám však dochází již dnes, ale pomaleji. Přímá anexe bude preventivním krokem, který umožní elitě USA kontrolovat procesy, které v současnosti probíhají spontánně.

IS: Nemohla by do těchto expanzivních plánů zasáhnout Čína? Nemůže být nakloněna expanzi USA, i když to pravděpodobně znamená, že by mohla bezpečně anektovat Tchaj-wan, když se nikdo nedívá.

RZ: Čína... ano, ta z toho nebude mít radost. Ale bez Ruska s tím moc nenadělají a zdá se, že Rusko už s USA uzavřelo dohodu.

IS: Ale Čína výrazně pomáhá Rusku ve válce s Ukrajinou a bez této pomoci by situace v Rusku byla mnohem horší! Jak by mohl Putin zradit přítele?

RZ: No ano, Číňané pomáhají, ale z ruského pohledu to dělali hlavně z vlastního zájmu. Také ta pomoc je poměrně omezená – rozhodně mnohem méně rozsáhlá než pomoc Západu Ukrajině. Víte, Rusové Číňanům nedůvěřují. Z jejich pohledu se Čína dopustila velké zrady, zrady, což je v ruských očích ten nejhorší hřích.

IS: Co tím myslíte, šedesátá léta?

RZ: Ano. Po Stalinově smrti a na počátku 60. let byl světový socialistický tábor vedený SSSR na vzestupu a zdálo se, že je nezastavitelný. Ale Mao odmítl odsoudit Stalinův kult osobnosti a raději se s Ruskem rozešel, aby si udržel svůj vlastní kult.

Na počátku 70. let, když Kissinger a poté Nixon odjeli do Pekingu, uzavřeli Číňané dohodu s ďáblem. Prodali svou komunistickou duši za bohatství, které jim sliboval neomezený přístup na americký trh. Ďábel dodržel svou část dohody po dobu 50 let a Číňanům trvalo více než 30 let, než ji začali skutečně využívat. Mezitím socialistický tábor vedený SSSR ztratil značnou část třetího světa, protože některé lidnaté země se obrátily k maoismu a odmítly se SSSR jednat. Nakonec, když Západ opustil brettonwoodský systém a zavedl fiat měnu s neomezeným dluhovým stropem, SSSR prohrál globální soutěž se Západem a zhroutil se.

Z pohledu Kremlu byl rozpad Sovětského svazu navzdory všem chybám, kterých se dopustil, předurčen odpadlickou Čínou. Nyní, když ďábel požaduje po Číňanech libru masa, připadá Rusům zábavné, že se obracejí k Moskvě o podporu. Uzavření dohody s USA za zády Číny by bylo z ruského pohledu správnou odpovědí na předchozí čínskou zradu.

V neposlední řadě (a říkám to nerad, ale je to pravda) je ruská elita kulturně, mentálně a, omlouvám se, i rasově mnohem blíže západní elitě než tomu, kdo dnes vládne Číně.

IS: Jaká je tedy vaše předpověď pro rok 2025?

RZ: Už dávno jsem předpověděl, že Ukrajinci se smíří se svou porážkou teprve tehdy, až se ruský rubl stane hodnotnějším než hřivna. Když byla ukrajinská měna v roce 1996 zavedena, obchodovala se v poměru 1:6 k rublu. Ale každý nový Majdan hřivně nějakou hodnotu ubíral. Dnes je kurz 1:2,4, což je stále daleko od parity. Nejnižší hodnoty tento poměr dosáhl v září 2022, a to 1:1,5. Tehdy si většina všech myslela, že Rusko ztratilo šanci na vítězství, zatímco já jsem ho viděl na cestě k úspěchu. Opak je pravdou – změna poměru UHR:RUB od srpna 2024 mi říká, že válka ještě zdaleka neskončila.

Další předpovědí je, že se Zelenským se nevypořádají Rusové, ale sami Ukrajinci. To se zdá být velmi důležité pro opětovné pohřbení nepřátelství a zášti mezi oběma bratrskými národy. Připomeňme, že Stepana Banderu – nejznámějšího ukrajinského nacionalistu a zločince z druhé světové války – zabil Bohdan Stašinskij, Ukrajinec ze Lvova. Jiná taková postava, Roman-Taras Šuchevyč, byla stíhána pod vedením Pavla Sudoplatova – dalšího etnického Ukrajince.

Není to tak dlouho, co to zkusil Foldyna v ústeckém kraji a pohořel. Je tedy příjemná změna, když to jedna opoziční strana zkusí rovnou ve sněmovně a to na celou republiku 🙂 držíme pěsti 🤗

tiskopis k dani z nemovitostí

Vnucka pripravuje snidani

Kanadská policie zadržala najvětší zásilku kokainu v historii.

V Ontáriu bolo zadrženo 875 kilogramů drog z Mexika, ktoré přešli přes dvě hranice. Celková hodnota dosahuje 83 miliónov dolarů

Není to pohled z Venuše, ale ze Země!