Ostravsko-opavská operace
(10. března – 5. května 1945)

Byla jednou z klíčových bitev při osvobozování Československa. Cílem bylo dobýt Ostravu, strategicky důležité průmyslové centrum, a zároveň zabránit Němcům ve zničení tamních dolů a továren.

10. března 1945 zahájil 4. ukrajinský front (pod velením generála Jeremenka) útok proti německé
1. tankové armádě generála Nehringa.
Původní útok směřoval přes Moravskou bránu k Opavě, ale kvůli silnému německému odporu byl zpomalen.

12. dubna 1945 byla osvobozena Opava, což otevřelo cestu k Ostravě.
Důležitou roli hrála 1. československá tanková brigáda (v rámci Rudé armády), která se podílela na průlomu německé obrany.

30. dubna 1945 byla Ostrava dobyta, přičemž se podařilo zabránit Němcům v rozsáhlé destrukci tamního průmyslu.

5. května 1945 sovětské a československé jednotky pokračovaly v postupu směrem na Olomouc a Brno.


Ostravsko-opavská operace byla jednou z nejtěžších bitev na československém území během druhé světové války. Měla silný strategický význam kvůli průmyslovým centrům v Ostravě a okolí. Boje byly vedeny v těžkém terénu, kde Němci vytvořili rozsáhlé obranné linie.

1. Obchvatný manévr místo přímého útoku
Původně plánoval generál Jeremenko frontální útok na Ostravu přes Moravskou bránu, ale po těžkých bojích u Opavy se rozhodl pro obchvatný manévr přes Hlučínsko.
Tento krok Němce překvapil a donutil je ustoupit, protože očekávali přímý úder.


2. Boj v městské zástavbě
Ostrava byla silně opevněná, Němci připravili zátarasy, minová pole a bunkry.
Sovětské a československé jednotky používaly taktiku postupného začišťování ulic, kdy pěchota kryla postup tanků a ženisté likvidovali minová pole.

3. Záchrana průmyslu
Vojáci se snažili zabránit zničení hutí a dolů.
Například skupina československých tankistů vtrhla do Vítkovických železáren a zlikvidovala německé diverzanty, kteří se je chystali vyhodit do povětří.


Desátník František Král
(1. československá tanková brigáda)

„Když jsme dorazili k Ostravě, viděli jsme všude ruiny, zákopy a zaminovaná pole. Bylo jasné, že Němci se nevzdají snadno. Jeli jsme vpřed, když do našeho tanku narazila střela z pancéřové pěsti. Vylezli jsme ven a kryli se za domy. O kousek dál jsme zahlédli naše pěšáky, jak čistili budovu od Němců. Šel jsem za nimi a pomáhal vyhánět odstřelovače z horních pater. Když konečně padl poslední výstřel, všude byl kouř a pach spáleniny. Ostrava byla naše.“


Generálporučík Ludvík Svoboda (velitel československého armádního sboru)

„Naši vojáci bojovali s nesmírnou odvahou. Každý dům mohl být pastí, každý roh mohl skrývat střelce. Bylo to pomalé, vyčerpávající, ale věděli jsme, že Ostrava musí být zachována, ne zničena. Češi a Slováci se bili jako lvi.“


Německý voják (povýšenec Wehrmachtu, výslech po zajetí)

„Věděli jsme, že prohráváme, ale rozkaz byl jasný: udržet Ostravu co nejdéle. Sověti a Češi útočili ze všech stran, používali plamenomety, granáty, dělostřelectvo. Mnoho našich padlo, ale pořád jsme doufali, že posily dorazí. Nakonec nás obklíčili a nezbylo než se vzdát.“


Rudá armáda a československé jednotky měly vysoké ztráty, přesto se podařilo osvobodit město bez velkého ničení.
Zabránilo se destrukci ostravských hutí a dolů, což bylo klíčové pro poválečnou obnovu Československa.

1.část
https://t.me/SvetKolemNas

Ostravsko-opavská operace
(10. března – 5. května 1945)

2.část
Průběh bojů o Ostravu a ti na které se zapomnělo

30. dubna 1945 – Hlavní útok na město
Československé tanky vyrazily do útoku společně se sovětskou pěchotou.
Vítkovické železárny byly klíčovým cílem – Němci je chtěli zničit, ale českoslovenští tankisté dorazili včas a zlikvidovali německou diverzní jednotku.
Vojáci postupovali ulicemi, kde museli čistit každý dům od německých odstřelovačů.
Německé protitankové zbraně (pancéřové pěsti a děla) působily velké ztráty – několik tanků bylo zasaženo a posádky musely pokračovat pěšky.


1. května 1945
Německá obrana se rozpadala, ale stále docházelo k jednotlivým přestřelkám.
Němečtí odstřelovači zaujali pozice v troskách budov a zpomalovali postup československých a sovětských vojáků.
Kolem poledne bylo město definitivně osvobozeno.


Hrdinové doby

Desátník Josef Buršík – tankista a hrdina Ostravy
Vedl svůj tank T-34 na čele útoku, když se dostal pod těžkou palbu německých děl.
Jeho tank byl zasažen, ale podařilo se mu z něj vylézt a připojit se k pěchotě.
S granáty a samopalem čistil německé pozice v ruinách domů.

Velitel brigády – podplukovník Vladimír Janko
Připravoval taktiku boje v městských ulicích, aby minimalizoval ztráty.
Osobně koordinoval postup tankových čet, aby se vyhnuly minovým polím a pastím.
Jeho vedení umožnilo brigádě rychlý a efektivní postup Ostravou.
Československá tanková brigáda ztratila několik desítek mužů a několik tanků.
Němci utrpěli mnohem větší ztráty – mnoho vojáků padlo nebo bylo zajato.
Díky československým a sovětským vojákům byla Ostrava zachráněna před zničením, ačkoli část města byla silně poškozena boji.
Ostravská operace byla posledním velkým tankovým bojem na československém území.
Byl to jeden z největších úspěchů československých tankistů v celé válce.

Během Ostravsko-opavské operace se odehrálo mnoho hrdinských činů, kdy jednotliví vojáci riskovali své životy pro úspěch celé operace. Mnozí z nich později získali vyznamenání, ale někteří byli po válce zapomenuti.

Desátník Josef Buršík
Josef Buršík byl velitelem tanku T-34/85 v 1. československé samostatné tankové brigádě.
Když jeho tank projížděl ulicemi Ostravy, dostal zásah z německého protitankového děla.
Buršíkovi se podařilo z hořícího tanku vylézt a připojit se k československé pěchotě.
Ozbrojen pouze samopalem vedl pěšáky do útoku na německé kulometné hnízdo, které blokovalo průchod.
Po boji zjistil, že z jeho posádky přežil jen on a střelec, který byl těžce raněný.


Poručík Antonín Sochor
byl důstojníkem československé pěchoty a velitelem útočné čety.
Při postupu k Ostravě se jeho jednotka dostala do minového pole.
Němci začali palbu a vojáci se nemohli pohnout.
Sochor se rozhodl vést vojáky přes minové pole sám – šel první a odstraňoval miny holýma rukama.
Když už byli skoro venku, spustili Němci nový útok.
Sochor si vzal samopal a vedl protiútok, přestože byl zraněný střepinou.
Po válce se stal jedním z nejvýznamnějších velitelů československé armády.

Rotmistr Václav Pešek
byl střelec kulometu a bojoval na levém křídle útočících jednotek.
Při jednom z útoků byl jeho kamarád těžce zraněn střepinou granátu.
Přestože kolem létaly kulky, Pešek ho popadl a odnesl přes celé bitevní pole do bezpečí.
Při návratu k jednotce byl sám zasažen do ramene, ale pokračoval v boji.


Ostravské boje byly plné hrdinských činů, na které se dnes zapomíná. Mnoho československých vojáků bojovalo nejen za své životy, ale i za budoucnost své vlasti.
https://t.me/SvetKolemNas